Přejít k hlavnímu obsahu

Představujeme Gabriela Žehu - hlavního trenéra mladších kategorií

24-09-2011   admin

Gabriel Žeha se do FBC dostal loňský rok, kdy jako nadšený tatínek podporoval svého syna Dominika, který v klubu hraje za mladší žáky. Zaujetí pro florbal nakonec bylo takové, že se Gabriel z pasivní role diváka/tatínka přeorientoval do role hlavního trenéra mladších kategorií – přípravky, elévů a mladších žáků. Již loňský rok došlo k velkému zlepšení především v administrativní práci, která je neoddělitelnou a velmi důležitou stránkou trenérského řemesla.

Jak ses dostal do florbalového klubu v České Lípě?

Do florbalu jsem se dostal především díky synovi. Dlouho jsme vybírali sport, který mu padne. Na začátku jsem s ním začal chodit na první tréninky. Především mně zajímalo prostředí a základna tohoto českolipského klubu.

Již druhým rokem vydatně pomáháš s mládeží, především v kategoriích přípravky, elevů a mladších žáků...

To je pravda, po několika návštěvách na trénincích mně tento sport okouzlil partou lidí počínaje manažerem klubu Štěpánem Slaným. Je úžasné, jak se dá ještě v dnešní době něco dělat pro sport a ne pro peníze.

Mládež je vždy práce na dlouhou dobu, kde vidíš místa ke zlepšení?

Stanete se trenérem žáků, uděláte si trenérskou licenci, dostanete k dispozici tréninkové hodiny a řekněme dostatečný počet hráčů. Hráčský počet se dá doplnit do stavu náborem, kam většinou pár zájemců přijde. A i když velká část z nich dělá ještě jiný sport a má spoustu dalších zájmů, berete je. Hráče tedy máte. Máte za úkol a cíl udělat z několika skupinek fungující tým, což je u žáčků často velice složitý úkol. Především u mladších žáků a přípravky či elévů si stanovíte úplně jiné hodnoty. V první řadě musíte kluky nebo holky naučit držet hokejky, střílet, přihrávat atd. A především klást důraz na disciplínu! Děti se chtějí hrou v první řadě bavit! Jak jsem uváděl, disciplína je důležitá, ale nic se nesmí přehánět - všeho s mírou! Zlepšení především vidím hlavně ve spolupráci s rodiči. V dnešní uspěchané době dávají často rodiče svého potomka do sportovního klubu s cílem, že se ho na dvě hodiny zbaví a budou mít aspoň chvilku klid. Pokud dají svého synka na florbal, musí počítat s tím, že přísun peněz do tohohle sportu není zrovna královský. A krom toho, že zaplatí nemalé příspěvky, bych očekával zájem ohledně odvozů dětí na zápas, na turnaj atd. Zaplaťpánbůh se pokaždé najde aspoň jeden tatínek, který žije nejen synem, ale i sportem a tak ochotně vezme svůj vůz na cestu na zápas a často i zcela zdarma. Bohužel ale většinou jde o jedince... A nevypadá to, že by se jejich řady příliš rozrůstaly. Spíš naopak.

Jak jsi na tom ty osobně s florbalem, patříš spíš k té pasivní skupině nebo i občas vytáhneš florbalku?

/smích/ Teď už o něco líp, ale sám jsem musel začínat s klukem od přípravky až po mladší žáky chodil jsem s ním skoro na každý trénink a i turnaj. Zkoušel jsem si dribling mezi kužely, střílení za pomoci místních trenérů, abych dnes mohl předávat florbalové zkušenosti těm nejmenším. Jinak sám osobně chodím každé pondělí na dvě hodiny hrát.

Před pár lety jsi byl ještě florbalový laik. Jaký názor a postoj má právě veřejnost k florbalu a našemu klubu?

Myslím, co tady Štěpán pro florbal udělal, tak nic jiného neslyším, že hodně dobrý. Ono mít v klubu hvězdu a člověka jako vzor, se práce pro tým dělá úplně jinak. Mluvím hlavně o kategoriích od mladších žáků.