Elévové uspěli na Sokol Cupu!
Dětem jsme řekli, že si turnaj jdeme hlavně užít a zkusíme zúročit naše tréninky v praxi. Do prvního zápasu proti FB Draci jsme vstoupili nebojácně a celou dobu jsme soupeře k ničemu nepustili. Bylo krásné se na to dívat a zaslouženě jsme vyhráli (výsledek sice nevím, ale bylo to o parník). Po zápase jsme se přesunuli do tréninkové haly atletů, kde jsme dětem udělali zázemí. Druhý zápas nás čekal v 10.00 proti Snipers Třebíč. Říkali jsme si, že to budou asi nějací střelci, když to mají v logu. Jenže naše kvalitní hra na balonku, ladný pohyb po hřišti a k tomu dost kvalitních branek nás posunulo k druhému vítězství ve skupině. Třetí zápas nás čekal už od půl jedenácté, takže jsme museli rychle zregenerovat a připravit se na dalšího kvalitního soupeře – Skuteč. Bohužel přišlo to, na co jsem naše bouráky upozorňoval před zápasem. Tedy to, že dvě výhry zatím nic neznamenají a musíme bojovat dál. Bohužel jsem ale prohráli o gól. Chyběla nám lehkost z předešlých dvou utkání a musím zároveň pochválit i brankáře soupeře, který nám vyčapal několik brankových příležitostí.
No
nic, museli jsme se připravit na poslední zápas ve skupině proti
domácím Pardubicím. Říkali
jsme si, že osud ohledně postupu ze skupiny máme stále ve svých
rukou. Je 11:00, hráči jsou natěšeni na první buly a utkání
začalo. Začali
jsme parádně a rychle se ujali vedení. Vzápětí zvyšujeme
náskok a dalo by se říci, že
zápas máme pod kontrolou. Pak ale přišla chyba rozhodčího,
dostali jsme dva sporné góly (na konci to přiznal i trenér
domácích, který souhlasil, že branky asi neměly platit), ale
bohužel se tak stalo, bouráci
přestali hrát naši hru a prohráli jsme opět o gól. Říkali
jsme si, že se nedá nic dělat a šli se podívat na halu Dašická,
kde jsme se chtěli podívat, zda budeme hrát play-off nebo
play-down. K
velkému úžasu jsme se z tabulek dozvěděli, že jsme byli ve
skupině nakonec druzí a tím pádem si to půjdeme rozdat o
medaile.
Čtvrtfinále
nakonec po drobném posunu začalo ve 12:45 a čekala nás v něm
Chrudim. Dětem
jsme říkali, že už postup sem je obrovský úspěch a ať stále
hrajeme naši hru z prvních dvou utkání. Nakonec
se tak stalo. Soupeře jsme jasně přejeli a zaslouženě postoupili
do semifinále, v
němž na nás čekal Přerov. Nervozita
před zápasem stoupala, ale děti byly natěšené a to bylo dobře,
protože
klid v týmu je základem dobrého úspěchu. Zápas
začal a nestačili jsme se divit, jak jsme opět soupeře ve všech
herních činnostech a dovednostech jasně přehrávali. Soupeře
jsme i díky našemu brankáři, který nás podržel, poslali do
zápasu o třetí místo a my se začali chystat na finále.
Ve
finále jsme se potkali se starou známou Skutčí,
s
níž jsme ve skupině prohráli těsně 2:3. Dětem
jsme říkali, že jim to zkusíme oplatit a zabojujeme o zlatou
placku. Na druhou stranu jsme ale říkali i to, že když to
nevyjde, svět se nezboří, protože i samotná účast ve finále
je velkým úspěchem. Od
prvního buly je hra celkem vyrovnaná, nikdo nechce udělat chybu,
ale bohužel první gól jsme dostali my a pak i druhý a třetí.
Dětem
na lavici říkám, ať jsou v klídku, že to zatím nic neznamená.
A ono ejhle. Brzy dáváme gól i my a pak hned druhý. Nakonec jsme
ale dvakrát inkasovali a náskok soupeře už pak snížili jen
jednou brankou.
Finálová
prohra byla na světě, děti byly obrovsky zklamané, ale to ke
sportu patří. Tentokrát
byl náš soupeř lepší a zaslouženě vyhrál. Po
krátkém smutku však nastala euforie z druhého místa a bouráci
si to náležitě užili při předávání medailí, diplomu
a plakety. Ještě
jednou bych tímto chtěl poděkovat všem rodičům za podporu,
odvoz a tak dále. Nesmíme
ale zapomenout ani na druhý tým elévů, které byl tvořen
převážně nováčky a tento velký turnaj byl pro ně hlavně o
nasátí atmosféry a poměření sil s konkurencí. I
sem patří poděkování za kvalitní přístup v zápasech a
poděkování
rodičům za servis.
Již
teď se těšíme na další turnaj sezóny a to dne 16.10.2021 v
hale míčových sportů v Liberci. Jste
na
něj
srdečně zváni.