Kdybych ve čtyřiceti rybařil na lavičce, už bych takovou chuť neměl, říká matador Slaný
Začněme
ale u zápasu v Liberci. Nejprve jste měli pomalý úvod, ale po něm
přišel zlepšený výkon v další části zápasu. Jak to
hodnotíš?
„Začátek
zápasu jsme trochu
nechytli. Ani bych neřekl, že jsme byli nesoustředění, spíše
nám to tam prostě
napadalo
a
ovlivnila to i první přesilovka, která dostala Liberec do
psychické pohody a my se na druhé straně trochu trápili se
zakončením. Ve druhé třetině jsme začali hrát ještě více
přímočařeji, začalo se nám dařit trestat liberecké chyby,
které jim trochu nahlodaly
jejich
sebevědomí. To
navíc po posledních zápasech nebylo největší.“
Start
do letošního ročníku Superligy se bodově povedl. Máte deset
bodů ze sedmi zápasů, což je výrazně více než v předchozích
letech. Bereš to? A co dělat proto, aby se dařilo dále?
„Paradoxně
jsme
ani
v loňské sezoně neměli špatný vstup, hráli jsme velmi slušný
florbal, ale body nám těsně unikaly a z toho pak začala menší
nervozita. V letošní sezoně se podařilo zvládnout hned první
těžké utkání v Ostravě, kdy jsme si nahráli nějaké body
navíc a vstoupili jsme tak do sezony ve větší pohodě. Důležitým
zlomem jsou i nové posily a zapracování dalších mladých hráčů
z naší juniorky. Jsme zase o něco silnější. Do první půlky
sezony máme ještě Pardubice, Otrokovice nebo Black Angels,
nějaké hratelné body tam tedy ještě leží.“
Ty
osobně jsi zaznamenal dva čtyřbodové zápasy v řadě. Kde se v
tobě v bezmála čtyřiceti letech stále ještě bere chuť do
florbalu?
„Chuť
roste dobrými výsledky a tím, že se cítím nejen fyzicky dobře,
ale hlavně že ještě mohu být v částech sezony pro tým
přínosný. Kdybych ve čtyřiceti letech rybařil na lavičce, asi
bych takovou chuť neměl. Jsem hráč, který potřebuje na hřišti
hodně minut, což se v posledních dvou zápasech, kdy jsme byli
nuceni hrát na dvě obrany, stalo. Potřebuji se dostat do zápasu,
do emocí, tam mě sice moje žena nevidí ráda, ale já se tam
cítím nejlépe. Můj florbal je hodně specifický, těžko na tom
někdo něco změní. Musíme se s tím asi naučit žít. (úsměv)
V
historickém bodování soutěže jsi pokořil metu 350 kanadských
bodů a dostal ses dokonce do první dvacítky. Navíc suverénně
vévodíš číslům i coby obránce. Co na to říkáš a
kam bys to až chtěl posunout?
„Už
toho moc před sebou nemám. To je taky důvod, proč nechci být na
hřišti zoufalej, ale co nejvíc přínosnej. Tohle si málo
sportovců během kariéry neuvědomuje, ale když mu začne věkově
téct do boty a fakt už vidí ten konec, tak si začne vážit
mnohem víc věcí, které si může ještě užít. 350 bodů na
obránce je asi dobrý, jsou to sice jenom čísla, ale i ty něco
znamenají.
Je fajn, že i v roce 2022 můžu sbírat body z vlastního
brankoviště. Pak
jsou
zápasy, kdy snad ani nepřešlápnu
půlicí lajnu, ale je fakt, že třeba s Libercem jsem běžel třeba
dvacet metrů v kuse a když jsem už nemohl tak jsem zoufale
vystřelil na první tyčku a ten libereckej brankář
to ani nechytl.“
Lípa
v minulých sezonách spoléhala na jednoho až dva bodové hráče,
teď jich může rozhodnout hned několik. Jak to vnímáš coby
hráč, který zažil Českou Lípu v různých etapách
vývoje?
„Lípa
začíná být méně čitelná. Dříve to bylo všechno na Krajdu,
nyní je to rozložené. Góly může pravidelně dávat deset lidí,
jen včera jsme měli devět rozdílných střelců. To je pro
soupeře horší zpráva, než kdybychom to honili celé na
Krajcigra, Ekla a Tichého. Když se k tomu přidají dobré výkony
v brankovišti, je to reálný odraz současných výsledků. Tak
snad jsme to moc nepřepálili na začátek.“
V
sobotu nás čeká duel s Pardubicemi, což je soupeř, který se
letos rozjel k dobrým výkonům i výsledkům. Jaký očekáváš
zápas?
„S
Pardubicemi nás to nikdy nebaví. Nehraje se nám s nimi dobře,
hrají pro nás takovým
divným stylem, tak uvidíme co z toho bude. Je jasné, že oba týmy
budou při chuti a půjde o hodně. Nám se obecně hraje lépe proti
favoritům. Nemusíš
nic vymýšlet a soustředíš se na obranu. Bylo by fajn před repre
pauzou tento zápas (a následný pohárový na Kladně) zvládnout a
jít do další fáze s čistou hlavou.“
Vaše
zápasy letos sleduje na všech stadionech ať už doma nebo venku
spousta diváků. Jaké to je po zhruba dvouleté covidové odmlce na
tribunách pro vás hráče?
„Musím
říct, že poslední zápasy byly fajn. Na derby do Liberce jezdí
hodně lidí z České Lípy a
je škoda, že tohle Liberec neumí opětovat. Se Spartou to byla
jedna z nejlepších atmosfér za dlouhou dobu, i díky tomu, že
přijel hostující kotel. A zápas ve Varech byl taky slušný,
stejně jako školní zápas v Bolce. Je super, že zatím hrajeme ve
velmi slušné kulise, vážíme
si toho a pro mě osobně je to i důvod, proč mě florbal stále
baví. Hrát před prázdnou halou někde na Jižním městě bych
asi nechtěl.“