Další sezona se pomalu blíží ke konci. Jak ji hodnotíš ze své pozice šéftrenérky mládeže?
„Jsem zastánkyní toho, že mladé hráčky případně hráči se nemají soustředit pouze na florbal. Také by se měli věnovat dalším sportům nebo koníčkům. Čím více toho zkusí, tím více zkušeností získají a uvědomí si, co v životě chtějí. Tak je to i se sportem. Sami si ve správný čas uvědomí, co chtějí dělat. Tento rok se k nám vrátila celá řada hráčů, kteří předtím dělali jiný sport. To je pro nás znamení toho, že se jim u nás líbilo.

A jak je to přímo po florbalové stránce?
„Po florbalové stránce také hráči a hráčky vyrostli. Není to určitě tím, že bychom dělali jen a jen florbal. Máme mezi sebou super trenéry, kteří s hráči dělají koordinaci, všeobecnou průpravu, a tak dále. To posouvá naše hráče automaticky dále. Mám radost, když vidím, že k nám přijde nový člen, který má třeba problémy s kotrmelcem, případně s postavením k florbalce a po pár měsících už je všechno pryč. Navíc je schopen dělat věci, které jsou ještě složitější. To mě naplňuje.“

V letošní sezoně ses věnovala juniorkám, které nastoupily do nejvyšší soutěže. Jak jsi vnímala tento tým? Dosáhl svého potenciálu?
„Byla to těžká sezona. Bohužel, juniorský věk je obecně u holek hodně složitý. Všichni jsme si nastavili nějaké cíle, ale ty se nám bohužel už na přelomu září a října totálně rozpadly. Naštěstí jsme si však řekli, že to nevzdáme a půjdeme krok po kroku, což se nakonec vyplatilo. Ano, mohly být i věci, které jsme mohly zvládnout lépe. A to zejména ve hře směrem dopředu. Holky však zároveň udělaly kus práce v jiných věcech. Dosažený potenciál bych odhadovala zhruba na 80%. Když budou holky chtít, určitě dosáhnou ještě více.“

Klasicky ošemetná bývá z pozice trenéra komunikace s rodiči hráčů. Jak je tomu v České Lípě?
„S některými rodiči je komunikace super, jiní zase nekomunikují vůbec. To je ale myslím si všude stejná. Jsou dokonce rodiče, kteří nám pomáhají ve všem a jiní… No, ti vědí sami. Jsou samozřejmě i rodiče, kteří holkám i klukům fandí na každém zápase, což je bomba, ale je pravda, že někdy to trochu přehánějí. (smích) To jsme si ale už vysvětlili a věřím, že teď už to budou ti nejlepší fanoušci. (smích)

Jak je důležité z hlediska návaznosti, že Áčko stále drží svou příslušnost k Superlize?
„To, že A tým opět udržel Superligu, je pro klub důležité po všech stránkách. Můžeme díky tomu i nadále budovat kvalitní klub. Chceme si tu vychovávat vlastní hráče, kteří budou hrát nejvyšší soutěž právě tady u nás. Už hráč v přípravce vám sám od sebe řekne, že si chce jednou zahrát v Lípě Superligu. Kdybychom ji neměli, tak nám právě tento hráč může v každém věku utéct jinam. Není to ale jen o florbale. Je na to navázána další spousta jiných věcí jako sponzoři, reklama městu, a tak dále.

V posledních letech se právě mužské Áčko daří adekvátně doplňovat talentovanými dorostenci či juniory, zájem je také o juniorky. Je to dobrá vizitka práce s mládeží?
„Ano, jsem moc ráda, že nám každý rok odchází do Áčka jeden až dva šikovní kluci. Naše juniorky také dostávají zajímavé nabídky do jiných klubů. Ukazuje to na to, že máme opravdu šikovnou mládež. My trenéři děláme vše proto, aby byla naše práce při výchově kvalitní a zároveň dbáme na to, aby byl pro naše hráče a hráčky sport způsobem zdravého života." 

Probírali jsme spolu řadu aspektů, jak udělat z hráčů dobré florbalisty a dobré lidi. Přesto se zeptám, v čem ještě vidíš prostor ke zlepšení?
„Zlepšovat se stále musíme prakticky ve všem. Jsme na nějaké cestě, která není špatná, ale může být i lepší. A bude lepší, tomu věřím. Máme šikovné trenéry, ale chceme jich mít více. Když bude více trenérů, bude ta práce zase jiná a my se můžeme posouvat dál a dál. Letos jsme navázali spolupráci s fyzioterapeutem, který pracuje s mládeží. To se nám ale také ukáže až za pár měsíců. Věřím, že to bude ku prospěchu.“

V minulosti jsi byla velmi úspěšnou hráčkou a reprezentantkou. Co tě nakonec vedlo k tomu začít s trénováním?
„K trénování jsem se dostala už v Jablonci, kde jsem také začala hrát. Trénovala jsem tu děti. Nejdříve jen jako výpomoc, pak už jsem ale vedla všechny dětské týmy. Bavilo mě to hned od začátku. V Liberci jsem pak trénovala i juniorky. Kombinovat to s reprezentací to ale moc nešlo a bylo to hodně náročné. Pak přišla nabídka z Jablonce, že chtějí vyhrát druhou ligu a postoupit do první. Bylo to krásná výzva a já neumím říct ne. (smích) Už ve druhém roce naší spolupráce jsme postupovali.

Jak to bylo po skončení hráčské kariéry?
„Bývalé spoluhráčky za mnou přišly, ať jim pomůžu jako trenérka v extralize žen. Bylo to hezkých a zároveň těžkých sedm let. No a pak přišla nabídka od Štěpána Slaného. Tohle už byla obrovská výzva. A tady už jsem taky sedm let. (smích) Hned v prvním roce jsme vybojovali Superligu a co bylo důležitější, dařilo se nám ji udržet. To byla další velká výzva. Florbal mě obecně baví a především si užívám ty výzvy, které přede mě klade. (smích)

Dokázala bys vypíchnout největší kariérní úspěch?
„To je hrozně těžká otázka. Každý úspěch má v sobě něco krásného a jedinečného. První titul byl první, ale všechny byly super, každý jinak těžký. Ale jak se říká, první je první. Postup do první ligy měl zase kouzlo v tom, že tam byla super parta lidí. Postup do Superligy? Jaké ženě se to povedlo, že. (smích) Ale co je nejlepší? Když vidíš děti, jak na hřišti udělají něco z toho, co je učíš. Nebo když přijdou, že potřebují poradit nebo pomoci. A pak zase přijdou s tím, že jim to pomohlo. To jsou věci, které jsou top.“

PROFIL: Lenka Bartošová (43) je s libereckým týmem šestinásobnou mistryní ligy. Česko reprezentovala na vrcholných akcích mezi lety 2001 a 2009. S reprezentačním dresem se rozloučila čtvrtým místem na MS 2009. U národního týmu pak působila i coby asistenka u žen i juniorek na mistrovství světa, se druhými jmenovanými pak dosáhla i na bronzové medaile. Po úspěšných působeních v roli trenérky v Jablonci nad Nisou a u libereckých žen se jí coby první ženě v historii povedlo postoupit s Českou Lípou do nejvyšší soutěže. V současné době se v klubu věnuje rozvoji mládeže.