Jak se rodilo vaše angažmá v České Lípě?
„Nabídku trénování v Lípě mám na stole již delší čas, ale dřívější spolupráci bránily různé překážky. Letos mě ale zamrzel konec sezony, protože se vždy těším na vyřazovacíčást a ta letos skončila velice brzo a já měl chuť pokračovat dál. Přidal se k tomu trochu nečekaný konec v Ústí nad Labem. Doma jsme se domluvili, že bych ještě nějaké angažmá zkusil a z několika nabídek jsem si vybral tu Štěpána. Úvodní nabídka směřovala pouze k výpomoci při zápasech, ale po odchodu Stóži (Jiří Stožický) se situace změnila. Osmnáct let kamarádství se Štěpánem v tom hrálo velkou roli."

Bylo právě těch bezmála dvacet let známosti tím hlavním důvodem, proč jste z nabídek vybral právě Českou Lípu?
„Hlavním důvodem je loňská mizerná účast Štěpána na veteránech. Věřím, že ho z pozice hlavního trenéra dokážu nominovat do více veteránských zápasů. (smích) Ne vážně byl to jeden z důvodů. Kromě Slaňocha ale rád častěji uvidím i další kamarády z Lípy. Třeba se těším na svačiny od Týnky. Vést Lípu beru také jako výzvu. Chci jí pomoci k nastartování nové budoucnosti.“

V první odpovědi jste zmínil, že byste ještě nějaké angažmá zkusil. To skoro znělo, jako byste váhal, jestli už florbalu nenecháte. Je to tak?
„Váhal jsem spíš, jestli investovat čas do mého koníčka, kterým je trénování, nebo pomoci s trénováním vlastních dětí. Pak tu byla ještě jedna varianta, že zhubnu 12 kg a zkusím to ještě s hokejkou. Slyšel jsem totiž, že se důrazná hra z florbalu vytrácí.“ (úsměv)

Sám jste zmínil, že k České Lípě máte blízký vztah. Dokonce tu hrajete i za veterány. Co se vám na tomto klubu líbí?
„Od roku 2003 hraju za slavný tým Medvědů Severu, který se věkem dostal do veteránské ligy. Převážná část Medvědů Severu je právě z České Lípy a známe se i z působení v libereckém FBC. Ti samí lidé se navíc motají ve zdejším klubu, takže proto k němu mám tak blízko. Líbí se mi vize klubu, která je částečně odlišná od ostatních. Což je někdy v dobrém, jindy zase ve zlém, ale Lípa si jde svou cestou. Mají to postavené na srdíčku, bojovnosti a na lásce ke sportu.“

Zatím se Česká Lípa především koncentruje na záchranu soutěže. Co jí podle vás brání k tomu, aby udělala kýžený krok do play-off?
„Vysoká škola, dálnice z Prahy, a tak dále. Chybí také předchozí sezony v Superlize, které by nyní měla za sebou střední generace okolo Mlejny (Lukáš Mlejnek). Tým je sice dle věku zkušený, ale mladý v počtu zápasů v Superlize. Pak je tady díra mezi touto generací a současnými juniory, kteří se již mohou v kvalitě měřit s dalšími extraligovými týmy.“

Zmínil jste na poměry Superligy poměrně vysoký průměrný věk týmu. Jak se díváte na vizi, která má za cíl tým výrazněji omladit v nadcházejících letech?
„To bude záležet především na přístupu těchto mladých hráčů v juniorech a v mužích. Jen protože je hráč mladý, tak neposadím Slaňocha jako nejstaršího. Svůj "floor time" si musí zasloužit a vážit si ho. Určitě je ale dobré, že s těmito kluky můžeme počítat, protože v týmu vytvoří zdravou konkurenci.“

U týmu jste zatím velmi krátce. Přesto, troufnete si odhadnout jeho potenciál?
„Byl jsem zatím jen na několika trénincích, ale mám z nich dobrý pocit. Z týmu bylo cítit odhodlání a radost ze hry. Až čas ale ukáže, co je potenciálem týmu a co herním stropem.“

Jak se těšíte na tradičně výbornou diváckou kulisu, která panuje v České Lípě při domácích zápasech?
„Těším se, ale hlavně také doufám, že je potěšíme my svou hrou na hřišti aspoň tak, aby se na domácí zápasy vůbec těšili oni sami.“

Fandové České Lípy si vás mohou pamatovat i z napínavé semifinálové série první ligy se Startem v roce 2015. Tehdy jste Pražany vedl se Zdeňkem Skružným a díky výhře v pátém utkání jste prošli do finále. Jak na to vzpomínáte?
„Byla to asi jedna z mých nejlepších sezon na pozici trenéra. Měli jsme fajn realizační tým ještě s Liborem Dingou, Teemu Tuhkanenem a Vencou Bučkem. K tomu se nám podařilo nastavit pozitivní náladu u týmu už od přípravy, a pak se na tréninky i zápasy chodilo s radostí. (úsměv) Ten rok jsme měli severočeskou cestu skrz play-off. Nejprve to bylo Ústí, pak Lípa a ve finále Litvínov. Bohužel jsme to nezvládli, ale asi to tak z nějakého důvodu mělo dopadnout. Všechny tyto série byly dramatické, vypjaté a rozhodovaly se v pěti zápasech.“

Na jaké angažmá zatím vzpomínáte ve své kariéře nejraději, ať už jako hráč nebo trenér?
„Každé angažmá mi po sportovní stránce či lidské stránce hodně dalo. Hlavně spoustu kamarádů, se kterými se rád vídám dodnes. Všem lidem, kteří ve mě důvěřovali moc děkuji a doufám, že jsem důvěru vždy vrátil. Ať už to třeba byly úvodní roky s florbalem a mé první extraligové tresty v Ústí, kde jsem potkali Štěpány či Koptiče, s nimiž se nyní budu vídat v Lípě. Pak přišlo parádních dlouhých osm let v Liberci, kde jsem byl jako doma a začal jsem tu i s trénováním. Odbyl jsem si zde první extraligový zápas na střídačce, neboť jsem si zapomněl vzít do Ostravy dres. Pak i půlroční hostování v Bohemce, kde jsem potkal Bedlu s Džejkobem a zjistil, že fungování v extraligových klubech se výrazně odlišuje a nastavení v Liberci není automatismem. Pak přišly už jen trenérské angažmá 3 roky ve Startu, První rok zde byl super, druhý už o trochu horší a ve třetím mě trochu semlelo okolí a udělal jsem několik rozhodnutí, která se dotkla několika hráčů a pak i celého týmu, což mě doteď mrzí. Nicméně i to beru jako super zkušenost. A nakonec loňské angažmá v Ústí bylo po rozpačitém začátku celkem povedené, škoda jen toho přerušení. Nejvíce však vzpomínám na roky v Liberci, které mě posunuly v životě mnohem dál.“