Mohla by ses v krátkosti představit?
„Po studiu na českolipském gymnáziu a následně na ČZU v Praze jsem krátce působila v oboru, který jsem vystudovala, jako zaměstnanec ÚKZÚZ v Praze. Brzy jsem ale zanevřela na denní dojíždění a od roku 2007 pracuji v českolipské firmě Alis spol. s r.o., kde se spolupodílím (v pozici metodika) na vývoji software pro veřejnou správu.“

Florbalu jsi zasvětila část života, co tě vedlo k tomu, že ses stala i trenérkou mládeže?
„Vzhledem k tomu, že to bylo v době, kdy naprostá většina mých současných svěřenkyň ještě ani nebyla na světě, si to vlastně už moc nepamatuju. Tuším, že mladším žákům tenkrát odešel trenér a stávající klubové kapacity již byly vytížené, tak jsem do toho šla. Úplně nemám odvahu zeptat se kluků, jak to zpětně vnímají oni, ale já na tuhle první mládežnicko-trenérskou etapu vzpomínám moc ráda.“

Jak vlastně hodnotíš svou aktivní kariéru?
„Jestli máš na mysli tu aktivní hráčskou kariéru, tak tu (ačkoli tedy nebyla a není nijak hvězdná) hodnotím jednoznačně pozitivně. Od chvíle, kdy jsme s Michalem Petříčkem v Pivnici u Švejka nápad upekli a "posbírali" první českolipský florbalový tým žen, uplynulo přibližně 20 let. Od té doby je pro mě florbal nezbytný relax. Díky florbalu mám spoustu přátelství, která určitě přežijí tu mojí aktivní kariéru:).“

Věnuješ se mladším žákyním, proč sis vybrala právě tuto kategorii?
To tak nějak vyplynulo. Když jsem se po krátké první mateřské pauze vracela k "aktivnímu" florbalovému životu, začínalo se v Lípě na ZŠ Partyzánská s trénováním holek, tak jsem se automaticky zapojila tam. V rámci dívčí složky FBC jsem pak průběžně působila snad u všech věkových kategorií (v jedné sezóně jsme s Anetkou Slanou měly, v podstatě ve dvou, holky na starost komplet, ale to už byl docela mazec). Nějaké tři roky zpět pak dospěly i moje vlastní holčičky do věku, kdy je florbal začal zajímat a já se tedy logicky upíchla u nejmladších děvčat. Navíc v té době přišel do klubu Vojta Legner, který se perfektně chopil starších holek, tak se to tak pěkně sešlo.“

Co je u dívek florbalistek specifické v porovnání třeba se stejně starými hochy?
„Myslím, že individuálně tam až tak zásadní specifika nejsou. V čem ale vidím velký rozdíl, je dívčí (potažmo ženský) kolektiv, a to asi bez ohledu na to, jestli se jedná o florbalistky nebo třeba baletky (teď by se mi hodily nějaké smajlíky s malými roztomilými slepičkami).“

Jak vnímáš progres, který postupně tvé svěřenkyně dělají?
„Tak to je samozřejmě to, co je na "práci trénéra" to nejhezčí - sledovat posuny jak u jednotlivých dětí, tak u celých kolektivů. Někdy to jde lépe, jindy hůř a pomaleji, ale o to větší je pak radost z nějakého dílčího úspěchu. Navíc tím, že doposud moje trenérské působení nebylo spojeno s jedním týmem, mám v klubu napříč kategoriemi spoustu bývalých svěřenců a především svěřenkyň. Je to paráda pozorovat, jak se dál posouvají a florbalově rostou pod rukama dalších trenérských kolegů. Moc mě také těší, když sleduju, kolik krásných přátelství, díky florbalu vzniklo. Tedy, že spousta holek ve florbalu našla to co já - ideální výplň volného času strávenou s kamarády.“

Co je potřeba naučit děti v této věkové kategorii? Co by si měly osvojit?
„V kategoriích elévek a mladších žákyněk, které mám nyní na starost, se věnujeme především všeobecné sportovní průpravě, velkou část tréninků tedy trávíme bez hokejek. Po florbalové stránce jsem maximálně spokojená v případě, kdy si holky osvojí a s přehledem zvládají ty nejzákladnější věci, jako je třeba zpracování a vedení míčku. Snažím se také o to, aby už v tomto věku fungovaly jako kolektiv.“

Jak je na tom podle tebe v současnosti českolipský ženský florbal?
„Osobně doufám, že ženský florbal je teď ve fázi, která by se dala označit "klidem před bouří. Sice se posledních pár let držíme na chvostu 1.ligy, ale od té doby, co se nás trenérsky ujal Prochy (Petr Procházka) to zase začíná mít hlavu a patu. Po letech máme organizovanou letní přípravu, tréninky v hale jsou zaměřené na konkrétní nedostatky ve hře (a že jich máme :D). Stóža (Jiří Stožický), který nás měl na starost poslední sezóny, nás přeci jen nemohl mít "na plný úvazek". Určitě byl dobrým koučem do zápasů, ale předzápasová příprava trochu vázla (a to jak ze strany trenéra, tak bohužel i hráček). Každopádně v mládežnických kategoriích je to teď jiná písnička. Holky většinou suverénně ovládají své soutěže a i mimo region dokáží konkurovat nejlepší týmům (včetně těch pražských, které pracují s nesrovnatelnou členskou základnou). Pokud u florbalu zůstanou a podaří se je udržet v Lípě, věřím že se tady v horizontu 3-5 let bude bojovat o ženskou extraligu.“

Vidíš nějaké talentované hráčky, které by třeba mohly někdy v budoucnu následovat Nikol Pekárkovou a zamířit třeba do nejvyšší české soutěže nebo do zahraničí?
„Kam to dotáhla Nikča, je pecka. Ještě jednou jí touto cestou (i jménem všech ostatních fanoušků z naší rodiny) moc gratuluji a přeji úspěšné angažmá ve Švýcarsku. Každopádně samotný talent Nikču do extraligy, k medaili z juniorského MS, do národního týmu, do Švýcarska...nedostal. Za jejími úspěchy stojí i obrovská dřina, odhodlání a v neposlední řadě absolutní podpora ze strany rodiny. Jsem přesvědčená o tom, že se nám po palubovkách v růžových dresech prohání několik nadějí, které jsou na tom s talentem minimálně tak jako Nikča. Jak s ním ale naloží do budoucna, už je jen na nich. Každopádně já jim budu všem (stejně jako Nikče) moc držet pěsti!“

Minulou sezonu o něco dříve utnula pandemie koronaviru. Přesto, jak jsi byla spokojena s jejím průběhem?
„Především u mladších žákyněk se potýkáme s nedostatkem hráček, proto jsem se na začátku sezony bála o to, jestli vůbec dáme do kupy tým, který soutěž odehraje. O to více mě těšilo, že až do března, kdy bohužel soutěže předčasně skončily, jsme turnaje mladších žákyněk za podpory mladších holčiček bez problémů zvládly. U elévek problém nebyl, na turnaje nás pravidelně doplňovaly i opory trénující v řadách chlapců a radost ze hry byla na hřišti i v hledišti téměř hmatatelná:). Jediné, co nás moc mrzí je to, že jsme v obou kategoriích přišly o jarní domácí turnaje, kde jsme mohly ukázat, kam jsme se za ten rok zase posunuly.“

Jaké máte cíle do nového ročníku?
„Žádné konkrétní cíle si nedáváme. Já osobně jen doufám, že nás i nadcházející sezona bude všechny bavit minimálně tak jako ta předchozí a na konci budeme zase o kousek dál...“