Ondro, v České Lípě už trénuješ hezkou řádku let. Přesto, mohl by ses představit?
„Narodil jsem se v České Lípě (překvapivě :)) před mnoha lety, vystudoval jsem zdejší gymnázium a mám bakalářský titul ze strojírenské metalurgie na TU v Liberci (taky překvapivě – máma tomu nevěří doteď:))). Pracuji v automobilovém průmyslu. Jsem pořád ženatý a mám dvě děti.“

Provozoval jsi nebo dodnes aktivně provozuješ nějaký sport?
„Ano, od mala jsem hrál fotbal za TJ Lokomotivu a potom, co se objevil v našich zemích florbal, jsem přešel asi ve dvaceti na tento sport. Několik let ale už nehraju, protože mě v žádném týmu nechtějí.“ (smích)

Co tě nakonec vedlo k trénování malých florbalistů?
„No, asi jako většinu lidí – vlastní dítě. Tohle snad nikdo dobrovolně začít dělat nemůže. Sorry, Oldo ( vtip :)).“

Jak dlouho se vůbec trénování v České Lípě věnuješ?
„Začal jsem od sezony 2015/2016.“

Proč ses začal věnovat právě těm nejmenším, tedy přípravce?
„No, jestli mě někdo viděl někdy hrát florbal, tak si na tuhle otázku odpoví sám, navíc asi umím nejlépe v klubu zavazovat dětem tkaničky. (smích) Ne vážně, věk dětí v přípravce je pro mě úplně ideální. Děti jsou ještě hodné, roztomilé a nadšené (téměř) z každé hry nebo cvičení.“

Čím je podle tebe tato kategorie specifická?
„Kdo může říct, že utíral budoucímu dalšímu českolipskému Slaňochovi jeho první florbalové ….. slzy (smích). Nebo třeba, že někdo tohle číslo nosí na zádech celý život proto, že mu ho přidělil trenér v přípravce? Přípravkou to všechno začíná – tady můžeš děti pro ten sport nadchnout na celý život – a nebo taky přesně naopak.“ (smích)

Co vše jsi díky trénování získal, popřípadě ztratil?
„Tak plešatý už jsem byl předtím, takže jenom získávám. (smích) Kolikrát je celý den úplně na víte co, ale když odcházím z tréninku, mám úplně jinou náladu. Neplatí to pokaždé, ale pro mě je trénování v podstatě těžce návykové antidepresivum. (úsměv)

Máš nějaký zážitek spojení s trénováním, na který si dodnes rád vzpomeneš?
„Já o tom jednou natočím florbalový Okresní přebor. (smích) Pamatuji si ale na svůj první odtrénovaný zápas – Nejmenovaný Jirka (pro nějž to byl taky první zápas), běhal při zápase po hřišti, v jedné ruce hokejku a ve druhé nakousaný chleba se salámem. Pak to bohužel v pravidlech zakázali, asi jako znevažování soupeře…“

Minulou sezonu předčasně ukončila pandemie koronaviru, přesto jak bys jí hodnotil?
„Podezřívám liberecké FBC, že celou tu krizi způsobili oni, protože letos jsme válcovali celou ligu asi o vagón a to nemohli zkousnout. (smích) Ale jinak nic moc, děti trochu přes karanténu natekly. Na druhou stranu jsme byli v Lípě asi první, kdo začal po karanténě trénovat. Takže ztráty se nakonec snad podařilo minimalizovat.“

Pomalu se však rozjíždí příprava na novou sezonu, co od ní očekáváš?
„Jako vždy. Usměvavé a natěšené tváře – dětí, rodičů, trenérských kolegů i nekolegů, rozhodčích, fanoušků….“