Začátek je stejný jako u ostatních, mohl by ses krátce představit?
„Narodil jsem se na na jihu Čech, a přes delší zastávku v Praze, jsem se dostal do České Lípy. Pracuji v kanceláři, takže pohyb vždy rád uvítám. V dětství jsem hrál házenou a všechny akční sídlištní sporty, takže dobrý základ pro další sportovní vývoj, který dnešním dětem někdy chybí. Později jsem hrál fotbal a volejbal. V současné době kromě florbalu rád jezdím na kole, lezu po horách a sem tam absoluvuji nějaký běžecký závod či triatlon.“

V České Lípě působíš už několik let, co tě vlastně k florbalu přimělo?
„V FBC působím aktivně tuším od roku 2014. Nejdříve to bylo pár tréninků, pak zařazení do nabitého kádru veteránů a později i trenérsky na rozjezd u mladších žáků a pro letošní sezónu již dorostenců. Určitě nepatřím mezi hráčské, nebo trenérské matadory, ale florbal jsem začal hrát pro zábavu již v minulém století na gymnáziu v Lípě. Bylo to ale asi v jiných časech než chodil Š. Motejzík a ostatní. Florbal vnímám jako dynamický, chytrý a technický sport, který neodpouští fyzickou nepřipravenost a další věci s tím spojené a já mám pohyb rád, ať už individuální nebo kolektivní.“

Poměrně dlouhou dobu už také trénuješ? Jak ti tato role vyhovuje, potažmo jak ses k ní dostal?
Tady to je velice jednoduchá odpověď. K trénování jsem dostal přes L. Pekárka. Zjistil jsem, že ve florbalové rodině, jakou je náš klub, je mi fajn. Základem všeho je dobrá parta, bez ohledu na věk a svoji roli - trenér, hráč, rodič, někdy rozhodčí :-)). A tak to prostě je!! Trenérská práce je časově náročná, není to jen o účasti na trénincích, udělat docházku a jít domů. Vždy je potřeba udělat něco navíc a to by určitě uvítali ostatní trenéři u některých hráčů či hráček. :-))) Jednoduše řečeno mě trénování baví, pohybovat se ve skvělé partě a sledovat, jak se kolem mě hráči a hráčky florbalově i lidsky rozvíjejí.“

Máš za sebou několik úspěšných sezon u starších žáků. Co tě na této kategorii nejvíce baví? „Určitě, souhlasím, předchozí sezóny lze označit jako úspěšné. Naše týmy se během nich pohybovaly na předních příčkách tabuky a vyvrcholením těchto sezón byly účasti na MČR v Praze a ve Znojmě. Bohužel poslední sezóna nemohla být dohrána. Na druhou stranu přišlo i hodně nováčků, které se podařilo do týmu zapracovat. U kategorie stržů dochází k přechodu z "dětského florbalu" na ten dospělejší, a s tím přichází i jiné nároky na skladbu tréninků a práce s hráči po stránce fyzické i taktické.“

Jak moc je podle tebe kategorie starších žáků důležitá ve vývoji hráče? Co by si zde třeba měli osvojit?
„Částečně jsem odpověděl u předchozí otázky, ale v této kategorii vidím ještě jako důležitější, aby si hráči osvojovali takové návyky, že je potřeba ještě víc sám na sobě pracovat a chtít udělat něco navíc. Samozřejmě je důležitá práce v nižších kategoriích a na to je nutné vždy navázat. Právě trenéry v nižších kategoriích obdivuju. :-) Florbal je vhodné prokládat i ostatními sporty a pohybovými aktivitami, které většinou jak víme, nejsou moc oblíbené (kromě fotbalu) :-). Florbal je samozřejmě na prvním místě, ale i pohyb bez hokejky je také hodně důležitý. Tak jak to vždy bývá u všech sportů. Jsou nějaké základy, které hráč musí (nebo by měl) zvládat a na to "nabalovat" i další dovednosti. Větším faktorem v této kategorii hraje týmovost - pojetí hry, individualita již není takovým klíčem k úspěchu.“

Dovedeš si vysvětlit, proč Česká Lípa tradičně právě mezi staršími žáky sbírá tolik úspěchů? „Dorůstají nám silné ročníky hráčů a hráček, které procházejí florbalem společně už od nejnižších kategorií a navíc se i v posledních letech zkvalitňuje trenérská práce a roste podpora rodičů. Především začíná nést ovoce již zmiňovaná snaha o komplexní vývoj hráčů např. v důraze na letní přípravu, účasti na soustředění, gymnastické průpravě a dalších důležitých faktorech. Určitě se dá říci, že úspěchy se nyní sbírají již v mladších kategoriích. Důkazem je třeba Gothia, letošní turnaj ve Švédsku, což byl opravdu velký úspěch a skvělá jízda!“

Jak už jsi výše uvedl, starší žáci se už několikrát představili na mistrovství republiky. Jak vnímáš tenhle úspěch v kontextu celého klubu?
„Jen pozitivně, pro náš klub je to určitě velký úspěch a reklama. Je zde možné srovnání florbalové úrovně s ostatními nejlepšími kluby v ČR. Na tyto turnaje se nejde přihlásit, ale pouze kvalifikovat po dobře odvedené celé sezóně a o to je to cennější. Je fajn ukázat i ostatním klubům, že musí s námi počítat, i když naše hráčská základna není oproti větším městům či regionům tak široká.“

Pod rukama ti prošla celá řada talentů. Myslíš si, že by se někdo z nich mohl v brzké době prosadit třeba do superligového A mužstva? „Někteří kluci, se kterými jsem v předchozích sezónách pracoval, již absolvují letní přípravu před startem letošní Superligy a objevují se podle mě i úspěšně v přípravných zápasech A mužstva. Nyní je na trenérech a hráčích “Áčka“, aby byl tento jejich velký posun zdravě podpořen. Myslím, že všichni vnímají, že jsou budoucností našeho klubu a tento fakt byl viditelný i při pohledu na zaplněné tribuny právě při zmiňovaných přípravných zápasech. Je super při pohledu na nižší kategorie, že roste velký potenciál u hráčů mladších ročníků. Bohužel je to často dlouhá cesta s mnoha překážkami a ne každý této vysněné pozice dosáhne. Celkově lze označit za úspěch označit i to, když dítě sportuje, bez ohledu na zvolený sport a úroveň.“

V předchozích kategoriích se snaží florbalisté především postupně zlepšovat po herní stránce a ve svých individuálních dovednostech. Ve starších žácích už k tomu přibývá i trochu více taktiky. Vnímáš to stejně?

„Ano, přibývá více taktiky, zkoumání soupeřů, více nákresů taktického rozestavení a správného pohybu při hře. Všeobecně lze říci, že v této kategorii si musí hráči zvyknout, že základem je týmová hra založená na dobrém pohybu všech hráčů a zdravé drzosti. Samozřejmě se pořád pracuje na individuálních dovednostech hráčů, hře 1:1, což je někdy trošku naším handicapem oproti vyspělejším soupeřům a týmům. Tato kategorie klade zase o level výše nároky na hráče po stránce fyzické a psychické připravenosti.“

Co ti trénování v českolipskému klubu dalo? Je případně něco, co jsi ztratil?
„Pokud by bylo více odpovědí na druhou otázku, nemohl bych trénování dělat. Jak jsem již zmiňoval, časová náročnost je jednou z mála věcí, co lze trénováním ztratit. Naopak mi trénování dalo velkou partu fajn lidí, zkušeností, posun vlastně i mé sportovní úrovně a nepopsatelné zážitky například z neligových turnajů v Pardubicích, Brna a dalekého Švédska.“

Nová sezona klepe na dveře, jak se na ni chystáte? Už se těšíte?

„Určitě, příprava na novou sezónu je v plném proudu a moc se na ni těším. Nyní probíhá fyzická letní příprava a samozřejmě i míček na hokejce. Pro letošní sezónu jsem přešel o věkovou kategorii výše k dorostu. Vidím pozitivně, a pro úspěšný vývoj nastávající sezóny důležité, zapracování hráčů příchozích právě z mojí loňské kategorie starších žáků. Jak jste již určitě poznali, je pro nás hlavní utvoření dobré party. Ostatně už to byl klíč i předešlých úspěchů. Závěrem bych chtěl popřát prvnímu týmu úspěšný start do nové superligové sezóny a všem co se v našem klubu pohybují jen to nejlepší.“