Štěpáne, začátek je tradiční jako u ostatních. Mohl by ses v krátkosti představit (studium, zaměstnání)?
"Zatímco malej Štěpán se coby manažer klubu snaží lovit sportovní hlavy donašeho A týmu, já pomáhám profesionálním lovcům hlav - headhunterským firmám z různých koutů světa, spolupracovat napříč zeměmi, podporovat se a hledat vzájemné obchodní příležitosti. Jde většinu roku o práci zdomova, z čehož, doufám, těží jak rodina tak děti v FBC. V něm jsem mimochodem od zrodu registrovaného florbalu v České Lípě v roce 1998."

Máš za sebou mnoho let v aktivním florbale i početnou řadu superligových zápasů, jak s odstupem času vzpomínáš na svou kariéru?
"Už odmala jsem sport miloval a nic se na tom nemění. Hltám výsledky ze všech odvětví, rád si (skoro) cokoli sám zahraju. Prošel jsem si, jako řada malých dětí, krátkými sportovními epizodkami - pinčes, fotbal, pak i těmi zásadnějšími - 10 let tenis a pak přes 20 let florbal, kde jsem se byl schopný slušně měřit s nejlepšími hráči u nás. Všechno mi do sebe muselo zapadat a bavit mě. Bez sportu by to nešlo. Proto nebylo problém dávat mu hodiny času. Je radost, když i u dnešní nastupující generace, o které se zjednodušeně říká počítačoví povaleči, vidíte stejný zápal v očích."

Bylo posléze logickým krokem, že ses v České Lípě vrhnul na trénování mládeže nebo ses musel rozhodovat?
"No, já jako trenér vlastně rovnou skočil do dospělého florbalu a vedl Mladou Boleslav na domácím Poháru mistrů evropských zemí! Už při hraní jsme se Štěpánem taky pomáhali Lípě, já jak chlapům, tak ženským. Pak ale přišla rodina a já věděl, že je čas sportovně zvolnit. Tedy, ještě jsem pár let pomohl jako hráč na hřišti a k trénování se vrátil, až když začal v klubu hrát syn."

Věnuješ se mladším žákům. V čem je tato kategorie podle tebe důležitá? Co by si zde kluci měli osvojit?
"V tomhle věku (10-12 let) potřebují děti hodně všeobecný rozvoj, obratnost, rychlost, trochu už i síly. Florbal je určitě důležitý, hlavně individuální herní činnosti, ale taktikou se ještě moc netrápíme. Snažíme se, aby to kluci a holky dělali rádi a zároveň to dělali rádi pořádně. A těšili se na další čas v FBC." 

Proč sis nyní vybral právě mladší žáky? 
"Postupně ubývá kategorií, které jsem ještě netrénoval. Se stávajícími ročníky 2007 a 2008 jdu už v podstatě od přípravky. Příští rok se s ročníky 2006 a 2007 budu vídat ve starších žácích. Co bude pak, se uvidí. Budu rád, když si ode mě odnesou základ jak sportovní, tak snad i trošku životní a v budoucnu se jim bude obojí hodit."

Jsi znám svými modernějšími přístupy k výchově mládeže. Jak se vlastně v českolipském klubu pracuje s mládeží? Co by dle tebe bylo potřeba zlepšit?
"Myslím, že je tu teď silná trenérská generace, a v podobě Lenky Bartošové coby šéftrenérky i její dobré vedení, a děti tak mají kvalitní podmínky pro svůj rozvoj. V ČR ve srovnání se západními či severskými státy pořád doháníme handicap v oblasti vzdělávání trenérů, nejen florbalových. To je směr, kterým by i naše FBC mělo dál jít a vstřebávat různé trendy, abychom mohli posléze dobře volit, jaká bude naše cesta. Trénování dětí je pro mě osobně radost."

Je něco, co současným dětem chybí v jejich fyzické nebo gymnastické přípravě oproti situaci zpřed dvaceti nebo třiceti lety?
"Není jejich vinou, že chybí, ale je to tak. Konkurence online světa je veliká a bude ještě větší. Potřebujeme reformu sportování na školách, potřebujeme větší zájem každého rodiče o své dítě a jeho volný čas. A pak ty, co do klubu přijdou, rozvíjet co nejlépe a současně jim vetknout lásku k tomu, co dělají. Určitě to není lehký mix, ale stojí za to se o něj pokoušet."

Florbalu se ostatně věnuje i tvůj syn Mikeš. Jsi na něj přísnější?
"Asi trošku jo. Je to takový balanc na hraně. Ale radím se zeptat přímo jeho. Už se dostává do věku, stejně jako jeho spoluhráči, kdy limity budou víc o něm než jeho trenérovi."

Minulou sezonu předčasně ukončila pandemie koronaviru. Jak jste se na to snažili reagovat? Vymysleli jste pro svěřence nějakou individuální přípravu nebo jste si spíš od florbalu na chvíli odpočinuli?
"Osobní kontakt s týmem nebude nikdy možné nahradit on-line chaty. Přesto se mi líbila iniciativa instruktážních videí "Pohyb není věda" nebo celoklubové sbírání "Lípáků" pro děti, které nejvíce s trenéry komunikovaly a na dálku se snažily motivovat i ostatní. Část mládeže díky nim zvedla zadek z gauče častěji. :-)" 

Cítíš o to větší chuť do nové pomalu se rozjíždějící sezony?
"Je paráda, že už jsme zase venku a spolu. Těším se na další sezónu. Všem hráčům, hráčkám a rodičům přeju, ať si léto užijí bez limitů a hlavně se hodně hýbou!"