Rekordní zápis pro Radima Křenka! Nikdy bych nevěřil, že budu hrát takhle dlouho, říká
Radime, máš před sebou 423. zápas
kariéry, kterým překonáš stávající rekord Tomáše Kafky.
Můžeš vlastně tuhle jízdu nějak zhodnotit?
"Nikdy
jsem moc nepřemýšlel nad tím, že bych hrál takhle dlouho.
Trenéři mi ale už v Liberci říkali, že bych to mohl hrát
dlouho díky tomu, jakou mám postavu. Nemám sklony k tomu být
těžký a velký, takže to zdraví mohlo držet. Ale nikdy jsem nad
tím nepřemýšlel. Až jak se to blížilo, dělal jsem si s
Karasem (Jiří Curney) srandu, že bychom mohli Tomáše Kafku
dohnat. V samotné kariéře pak byly momenty, kdy jsem nějaký svůj
rozvoj mohl využít líp i hůř. Ale vysloveně nemám nějaký
moment, čeho bych později litoval. Snažil jsem se vždy rozhodnout
v dané situaci, jak jsem to cítil. Momentálně jsem spokojený
tady, a to je důležité."
Právě Curney na Tebe
momentálně ztrácí jen pár zápasů a je pravděpodobné, že
časem Tvůj rekord překoná. Bavili jste se o tom?
"Já
tomu věřím, že mě překoná. Je nesmrtelný. (smích) Ať už
kdokoliv vymyslel jakékoliv statistiky, vždycky je dokázal vyhrát.
Je zhruba o dva roky mladší než já, takže je pravděpodobné, že
ještě hrát bude. Já jednu sezonu promarodil, jinak bych těch
zápasů možná měl i víc, ale věřím, že ani tenhle rekord mi
nenechá. (smích)
Že překonáš rekord zrovna během
angažmá v České Lípě, to Tě asi úplně nenapadlo, ne?
"Je
to tak. Nedovedl jsem si představit, že bych kariéru dohrával v
České Lípě s dalším matadorem Štěpánem Slaným, pod nímž a
taky se Štěpánem Motejzíkem, jsem florbalově vyrostl jako
dorostenec. Abych řekl pravdu, už jsem si říkal, že kariéru
dohraju na Spartě a že už to nebude mít úplně dlouhého trvání.
Jak dlouho ale ještě budu hrát, to zatím nedovedu říct. Mísí
se ve mně dva různé pocity. Někdy je to ten, že hledám motivaci
a nevím, proč to vlastně ještě hraju. Ten druhý je ale stav,
kdy mě to neskutečně baví, i díky skvělému kolektivu. Zkrátka,
pomaleji se tu stárne. Ve florbale jsem každopádně už přes
dvacet let a předtím jsem hrál tenis, který je individuální.
Kolektivní sport mi přijde obecně, že je lepší. Nedokážu však
říci, jaké to bude mít pokračování. S nikým jsem to zatím
neřešil. Dohoda byla na dva roky, pak si musíme s vedením sednout
a říci si, jak to bude pokračovat. Tuhle sezonu ale stoprocentně
dodržím."
Asi je docela pikantní, že rekord
překonáš zrovna v zápase proti Liberci, kde jsi začínal, viď?
"Je
to docela vtipné, na druhou stranu z toho tehdejšího týmu už tam
není moc lidí. Pouze na lavičce je nyní Matěj Klucho, který je
o dva roky mladší než já a to je tak všechno. Je to ale určitě
zajímavá shoda náhod. Pro oba kluby je to derby, pro mě osobně
větší zápas aktuálně není. Může se tomu snad ještě rovnat
duel s Mladou Boleslaví."
Dokázal bys vypíchnout
nějaký největší moment kariéry?
"Když jsem
začínal, tak jsem vůbec nepočítal s tím, že bych mohl hrát
ligu a navíc takhle dlouho. Dostal jsem se brzo do ligy v šestnácti,
Liberec hrál tehdy o záchranu, ale už to samo o sobě bylo pro mě
něco speciálního. Chtěl jsem se dostat do reprezentace, což se
sice povedlo, ale nikdy jsem se nepodíval na MS. Dvakrát jsem byl v
širší nominaci, ale pak se nedostal, nicméně rozhodnutí trenérů
jsem chápal. Čeho si cením hodně, to jsou pohárové výhry s
Bolkou 2014 a rok na to obhajoba proti Brnu, kde jsem dával i gól a
vítězný nájezd. To byl pro mě povedený zápas. Cením si
prvního Superfinále, kdy jsem si mohl zahrát a cením si také
bronzové medaile na Spartě, to bylo dost překvapující. Navíc k
tomu dvakrát finále poháru se Spartou, což nikdy nebyl nadupaný
tým, ale měli jsme slušné výsledky. Play-off s Lípou je
samozřejmě také highlight. Jsou tu super diváci, a při zápasech
výborná kulisa. Navíc jsme v té sezoně porazili Tatran, který
vyhrál treble, pak také Vítkovice, bylo to super. Užíval jsem si
tu atmosféru, radost z vítězství, i celou nadšenou halu."
Zítra ale kromě rekordu hrajete také o důležité body
s Libercem. Jaký to bude zápas?
"Očekávám podobný
duel jako poslední roky. Hrají hodně běhavě, mají spoustu
mladých, zatímco my hrajeme spíš na zkušenosti. Narazí na sebe
dva styly, které nejsou tolik podobné, byť i my máme podobné
hráče jako oni. Když tomu dáme rovnováhu, můžeme být
nebezpeční. Důležitý bude zejména průběh zápasu. Kdo povede,
bude psychicky nahoře a bude mít výhodu. To si myslím, že je pro
oba dva celky společné.