Radime, máš před sebou 423. zápas kariéry, kterým překonáš stávající rekord Tomáše Kafky. Můžeš vlastně tuhle jízdu nějak zhodnotit?
"Nikdy jsem moc nepřemýšlel nad tím, že bych hrál takhle dlouho. Trenéři mi ale už v Liberci říkali, že bych to mohl hrát dlouho díky tomu, jakou mám postavu. Nemám sklony k tomu být těžký a velký, takže to zdraví mohlo držet. Ale nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Až jak se to blížilo, dělal jsem si s Karasem (Jiří Curney) srandu, že bychom mohli Tomáše Kafku dohnat. V samotné kariéře pak byly momenty, kdy jsem nějaký svůj rozvoj mohl využít líp i hůř. Ale vysloveně nemám nějaký moment, čeho bych později litoval. Snažil jsem se vždy rozhodnout v dané situaci, jak jsem to cítil. Momentálně jsem spokojený tady, a to je důležité."

Právě Curney na Tebe momentálně ztrácí jen pár zápasů a je pravděpodobné, že časem Tvůj rekord překoná. Bavili jste se o tom?
"Já tomu věřím, že mě překoná. Je nesmrtelný. (smích) Ať už kdokoliv vymyslel jakékoliv statistiky, vždycky je dokázal vyhrát. Je zhruba o dva roky mladší než já, takže je pravděpodobné, že ještě hrát bude. Já jednu sezonu promarodil, jinak bych těch zápasů možná měl i víc, ale věřím, že ani tenhle rekord mi nenechá. (smích)

Že překonáš rekord zrovna během angažmá v České Lípě, to Tě asi úplně nenapadlo, ne?
"Je to tak. Nedovedl jsem si představit, že bych kariéru dohrával v České Lípě s dalším matadorem Štěpánem Slaným, pod nímž a taky se Štěpánem Motejzíkem, jsem florbalově vyrostl jako dorostenec. Abych řekl pravdu, už jsem si říkal, že kariéru dohraju na Spartě a že už to nebude mít úplně dlouhého trvání. Jak dlouho ale ještě budu hrát, to zatím nedovedu říct. Mísí se ve mně dva různé pocity. Někdy je to ten, že hledám motivaci a nevím, proč to vlastně ještě hraju. Ten druhý je ale stav, kdy mě to neskutečně baví, i díky skvělému kolektivu. Zkrátka, pomaleji se tu stárne. Ve florbale jsem každopádně už přes dvacet let a předtím jsem hrál tenis, který je individuální. Kolektivní sport mi přijde obecně, že je lepší. Nedokážu však říci, jaké to bude mít pokračování. S nikým jsem to zatím neřešil. Dohoda byla na dva roky, pak si musíme s vedením sednout a říci si, jak to bude pokračovat. Tuhle sezonu ale stoprocentně dodržím."

Asi je docela pikantní, že rekord překonáš zrovna v zápase proti Liberci, kde jsi začínal, viď?
"Je to docela vtipné, na druhou stranu z toho tehdejšího týmu už tam není moc lidí. Pouze na lavičce je nyní Matěj Klucho, který je o dva roky mladší než já a to je tak všechno. Je to ale určitě zajímavá shoda náhod. Pro oba kluby je to derby, pro mě osobně větší zápas aktuálně není. Může se tomu snad ještě rovnat duel s Mladou Boleslaví."

Dokázal bys vypíchnout nějaký největší moment kariéry?
"Když jsem začínal, tak jsem vůbec nepočítal s tím, že bych mohl hrát ligu a navíc takhle dlouho. Dostal jsem se brzo do ligy v šestnácti, Liberec hrál tehdy o záchranu, ale už to samo o sobě bylo pro mě něco speciálního. Chtěl jsem se dostat do reprezentace, což se sice povedlo, ale nikdy jsem se nepodíval na MS. Dvakrát jsem byl v širší nominaci, ale pak se nedostal, nicméně rozhodnutí trenérů jsem chápal. Čeho si cením hodně, to jsou pohárové výhry s Bolkou 2014 a rok na to obhajoba proti Brnu, kde jsem dával i gól a vítězný nájezd. To byl pro mě povedený zápas. Cením si prvního Superfinále, kdy jsem si mohl zahrát a cením si také bronzové medaile na Spartě, to bylo dost překvapující. Navíc k tomu dvakrát finále poháru se Spartou, což nikdy nebyl nadupaný tým, ale měli jsme slušné výsledky. Play-off s Lípou je samozřejmě také highlight. Jsou tu super diváci, a při zápasech výborná kulisa. Navíc jsme v té sezoně porazili Tatran, který vyhrál treble, pak také Vítkovice, bylo to super. Užíval jsem si tu atmosféru, radost z vítězství, i celou nadšenou halu."

Zítra ale kromě rekordu hrajete také o důležité body s Libercem. Jaký to bude zápas?
"Očekávám podobný duel jako poslední roky. Hrají hodně běhavě, mají spoustu mladých, zatímco my hrajeme spíš na zkušenosti. Narazí na sebe dva styly, které nejsou tolik podobné, byť i my máme podobné hráče jako oni. Když tomu dáme rovnováhu, můžeme být nebezpeční. Důležitý bude zejména průběh zápasu. Kdo povede, bude psychicky nahoře a bude mít výhodu. To si myslím, že je pro oba dva celky společné.