Jak hodnotíš svou premiérovou sezonu na lavičce České Lípy?
„Sezona to byla dost specifická. Trochu jsme doufali v lepší začátek. Nakonec jsem ale rád za to, že jsme se zvedli a nakonec předváděli velice slušné výkony. Když to vezmu od začátku, tak úvod sezony z naší strany optimální nebyl. V přípravě jsme spolu neodehráli jeden zápas a ani tréninková píle nebyla v září a v říjnu vinou zdravotních komplikací na úplně nejvyšší úrovni.

Kdy se to zlomilo?
„Až koncem září jsme se dostávali do provozní teploty a pak přišla přestávka. Po ní to nebylo špatné, ale chyběl nám krok, lepší postavení hráče, lepší blok k tomu, abychom sbírali body. Ale my jsme viděli, že se to lepší a věděli jsme, že nesmíme panikařit, protože nejdůležitější období je okolo Vánoc a následně v lednu. Ať už je to tím, že bylo na programu více zápasů s našimi sousedy v tabulce, nebo pro případnou pohodu do případných závěrečných bojů. Což se nakonec potvrdilo. Jak říkám, je škoda prvních kol, kde jsme poztráceli několik bodů, ale na druhou stranu nám to ukázalo spoustu věcí, které se nám zase hodily ve druhé polovině sezony. Takže převládá spokojenost a díky klukům i nová energie do další sezony.“

Po vítězství v Otrokovicích přišla nepříjemná dlouhá covidová přestávka. Jak jste se přes ní udržovali v kondici?
„Všechno začalo už v zápase s Tatranem, z nějž jsme si odnesli COVID-19 a měli tak o problémy postaráno. Posléze jsme ale připravili individuální tréninky zaměřené na fyzičku po skupinkách, nicméně i to se postupem času rušilo. Až pak následovaly individuální tréninky někdy po třetím až čtvrtém týdnu. Na některých bylo znát, že to odmakali pořádně, na některých zase, že tomu moc nedali a pak to doháněli v prosinci. Jiní si zase prošli koronavirem a bylo u nich vidět, že jim to sebralo poměrně dost sil. Jednou za čtrnáct dnů jsme také měli společné cally a čekali tak na světlo na konci tunelu, které se nakonec ukázalo.“

V sezoně se vám obecně dařily zápasy s tabulkovými sousedy, zatímco proti favoritům to bylo daleko horší. Jak to vnímáš?
„Úplně perfektní ty zápasy s tabulkovými sousedy nebyly, ztratili jsme například domácí body s Pardubicemi a něco jsme nechali i Black Angels nebo Ostravě, což nás v konečném účtování stálo možnost zabojovat o play-off. Jinak jsem ale spokojený s tím, že jsme v závěru všechny důležité duely mimo souboje v Ostravě dokázali zvládnout.“

Proč se vám tentokrát moc nevedlo proti favoritům?
„Co se týká soupeřů nahoře, tak škoda byla především obou zápasů se Spartou. Oba dva jsme měli po dvou třetinách rozehrány výborně a nakonec v nich prohráli po šedesáti minutách. Celkově je ale mezi námi a týmy ze špičky vidět rozdíl v kvalitě. V Superlize už umí každý nahrát i vystřelit, ale jen kvalitnější hráči umí trestat chyby, které soupeři nabídnete. Říká se, že ve fotbale poznáte kvalitu v pokutovém území. Ve florbale je to svým způsobem stejné. Rozhoduje střed hřiště a pak kvalita zakončení ze středu obranné poloviny.

I letos jste se mohli hodně spolehnout na střeleckou potenci Radka Krajcigra. Kdo další tě potěšil?
„Spolehnout se na Radka bylo určitě fajn. Ze začátku jsme samozřejmě vstupovali do sezony s plánem mít vyrovnané lajny, ale táhla nás především ta první se třetí. Nakonec jsme se ale rozhodli uklidit Dana Štěrbu na beka a ke Krajdovi dali Jardu. Zároveň jsme potřebovali zapracovat nějaké věci s druhou lajnou, která se první polovinu ročníku hledala a točila se u ní často křídla. Ve výsledku to dopadlo tak, že jsme postavili jednu nadstandardní lajnu, druhou díky managementu Štěpána Slaného zkvalitnit a třetí lajna se díky vedení Novise také zvedla. Najednou jsme měli tři dobré útoky, což bylo v maratonu za lednovými body rozhodujícím faktorem.“

Překvapil tě někdo?
„Překvapilo mě poměrně dost hráčů. Ať už svým uměním nebo přístupem a tím srdíčkem, které u sebe mají. Co jediné mě překvapilo nemile, byla rozsáhlá marodka, kdy jsme v jednu chvíli měli až devět hráčů mimo hru.“

Vaše hra začala mít hlavu a patu od začátku ledna. Je to pro vás dobrý signál směrem k boji o play-off pro příští ročník?
„Uvidíme, jak bude vypadat příští sezona a jaký tým do ní budeme moci použít. Tuto sezonu bych určitě bral jako takovou poznávací, kde jsme si oboustranně osahali mantinely, ze kterých můžeme v dalších sezonách čerpat. Jestli to bude stačit na play-off nebo ne, to ukáže až čas. Pro nás bude především důležité být spokojený s našimi výkony a na konci sezony si u piva říci, že ten společně strávený čas stál za to.“

V příští sezoně už by se možná mohlo hrát s diváky. Věříš, že by to mohla být pro náš tým pomoc?
„Doufáme v to. Je to nepochybně jeden z důvodů, proč řada hráčů v Lípě hraje. Zároveň je to společně s delší cestou okolo Bezdězu a parketami jedna z hlavních výhod domácího prostředí. Diváci nám dodávají sílu a hůř se před nimi prohrávají osobní souboje. Prostě vkládají do hry další emoce, kvůli nimž ten florbal vlastně hrajeme.“

Říkals, že bys ještě rád někomu poděkoval. Nyní máš prostor.
„Nejprve je fajn pracovat v klubu, který mi důvěřuje, i když se nedaří dle představ. Díky patří klukům, kteří zvládli náročnou část sezony, kdy jsme odehráli až jedenáct zápasů za měsíc, k tomu v týdnu tréninky, a to všechno ještě musíte skloubit s prací a rodinou. Nebylo to jednoduché, ale zvládli jsme to. Samozřejmě bych celou sezonu nezvládl bez realizačního týmu v čele s Koptičem (Petr Kopta), který mi umožnil mé fungování u superligového týmu. Celkově chci poděkovat i klubu, lidem a městu, které klub podporuje. Nesmíme zapomínat na Český florbal, díky kterému jsme se dostali do skupiny profesionálních sportů, i když jsme od toho ještě daleko, ale to je jedno. Hlavní je, že máme možnost dál dělat, to co nás baví a jen se těším, až to budou moct dělat všichni včetně děti, kteří to potřebuji ze všech nejvíce. Takže držme se a co nejdříve na viděnou, tak doma nezahálejte!

FBC ČESKÁ LÍPA FLORBALOVÉ SRDCE SEVERU!“