Podzimní částí první ligy prosvištěl jako nejproduktivnější hráč celé soutěže. Za sedmnáct duelů má na svém kontě 45 bodů a táhne omlazenou Českou Lípu do play-off. Jaromír Ekl však má ve své kariéře bohaté zkušenosti i s boji v Tipsport superlize, kde nastupoval v Mladé Boleslavi. O tom, i o jiných věcech jsme si s ním povídali v uvolněném svátečním rozhovoru.

Začněme od píky. Jaké byly tvé florbalové začátky?
Všechno to začalo, když mi bylo deset. O rok a půl starší brácha se rozhodl chodit na kroužek florbalu v naší základní škole, a jelikož nesnášel, když jsem za ním dolejzal, a já mu zase docela rád dělal naschvály, tak jsem si prostě doma vybrečel to, že tam budu chodit taky. Jeho kariéru asi po pěti letech přerušila lenost. Já jsem se ovšem za těch pět let dokázal oprostit od dolejzání za ním a proto mě florbal drží už devatenáct let.

Prokousal ses až do A-týmu Mladé Boleslavi. Jak to probíhalo?
Na tom nic není. Jednou jsem si byl někde zahrát proti týmu, který měl na střídačce jako trenéra takového viditeně všímavého, tehdy ještě mládence. Po zápase mi řekl, jestli bych nechtěl zkusit přijít na trénink boleslavských juniorů. A jestli by mi to tam šlo, že by si strašně rád pak někdy zahrál nějaký ten zápas po mém boku. Já ho nikdy neviděl, nevěděl jsem, kdo to je, a jestli na to mám ve svém bohatém středoškolském životě čas. Na ten trénink jsem ale dorazil a vyšel i ten zbytek. A myslím si, že jsem si s Bangem (Petr Novotný) zahrál víc, než jen nějaký ten zápas. On hrozně rád vypráví, jak mě našel u popelnice, vzal pod ochranná křídla a všechno naučil. Myslím si však, že moje verze je pravdivější.

Jak se rodil tvůj přesun do Lípy?
Příchod se rodil poměrně rychle. Slaňoch (Štěpán Slaný) se ozval mně a našemu manažerovi v Mladé Boleslavi. Zkoušel to tedy postupně už pár let zpátky, ale povedlo se mu to až teď. Těm jeho smutným očím už se nedalo dále odolávat.

Jak se ti zatím v novém působišti líbí?
Zatím se mi tam líbí. Ještě aby ne, kluci tam o sebe hodně pečujou, hlavně před zápasem. Aby nedělali ostudu před diváky, tak tam vždycky padne minimálně jeden lak na vlasy (možná proto mají jednu z nejvyšších navštěvností v lize). Mají prostě nastavenou laťku vysoko, takže jim to možná maličko kazím, ale já se pokusím polepšit. Jinak hala je hned vedle Kauflandu, takže se dá v klidu zvládnout zápas a ještě nákup domů, což ušetří spoustu času.

Kde vidíš hlavní rozdíly mezi první ligou a nejvyšší soutěží?
Největší rozdíl vidím v tom, že Superliga je rozdělena na týmy, které prostě vyhrávají a prohrají pouze vyjímečně, když zrovna nemají den a na týmy, které s těmito týmy mohou pouze překvapit. Kdežto v této lize, pokud to tedy neberete podle tabulky, není nikdy dopředu favorit zápasu. I proto si nemyslím, že je až tak důležité, z jaké příčky se jde do play-off. Ale jinak je dobré, aby se do něj vůbec tým dostal.

Je už něco, za čím by ses ve své kariéře mohl ohlédnout?
Když jsem si vybrečel v deseti hokejku, tak sem si asi neříkal, že se ve florbale někdy dostanu tak daleko. Vlastně až do Lípy, a to je slušných 44,5km (od mého baráku až k hale).

Jak bys chtěl v České Lípě prožívat závěr sezony a co bys popřál klubu do nového roku?
Nikdo nechce prohrávat, takže závěr bude směřovat k tomu, abychom se probojovávali mezi nejlepší krok po kroku. Klubu přeju jen to nejlepší, co nejvíc získaných bodů a spoustu fanoušků, kteří se budou na zápasech bavit a odcházet z nich spokojeni. I když to tak někdy na hřišti nevypadá, hráči se vážně snaží.

Radek Barkman