Dlouho patřil k stabilním členům mužského A-týmu v České Lípě. Podílel se na jeho postupu do první florbalové ligy a sváděl s ním souboje v play-off. Florbalista ošlehaný extraligovými boji se nyní vydává na svou druhou florbalovou dráhu. Štěpán Motejzík aktuálně působí v roli šéftrenéra FBC Česká Lípa a poznatky k této činnosti mimo jiné pečlivě střádal i ve švédském klubu Pixbo Wallenstam. I to bylo tématem níže uvedeného obsáhlého rozhovoru. 

Štěpáne, v klubu působíš jako šéftrenér. Jak se podle tebe FBC vyvíjí? 
Pokud se ohlédnu za vývojem klubu od jeho založení, samozřejmě došlo k dramatické proměně. Florbal získal zcela jinou pozici oproti konci devadesátých let minulého století, kdy jsme ho v České Lípě zakládali a začali se šplhat z 5. mužské ligy nahoru. Postupně se rozvíjel jak českolipský klub (původně dva), tak jeho role v rámci ostatních sportů v našem městě. Dnes máme kompletní mládežnickou strukturu, získali jsme adekvátní respekt a podporu ze strany města, finanční zdroje pro naši práci se také posouvají správným směrem a to vše dohromady dává skládačku úspěšné organizace. Nyní je na nás, abychom všechny tyto vstupy ještě mnohem lépe promítli do kvality.

Co říkáš na vývoj mládežnických týmů?
Florbalový boom, o němž se již druhým desetiletím mluví, zatím nekončí, alespoň soudě podle objemu mladých sportovců, co o náš sport projevují rok co rok zájem. My díky tomu posilujeme jednotlivé kategorie. Už v předchozí odpovědi jsem naznačil, že nyní je naší prioritou stabilizace vnitřní organizace klubu a rozvoj a další vzdělávání trenérské složky, abychom nabízeli našim členům napříč všemi týmy co nejkvalitnější a nejvšestrannější rozvoj. Chceme vychovávat nejen dobré florbalisty, ale i zdravé mladé lidi, co budou osobnostmi připravenými na reálný život v dospělosti.

V jaké kategorii se podle tebe vyvíjí aktuálně situace nejlépe a kde je největší potenciál?
Nerad bych vypichoval jednu kategorii. Vážím si práce každého z trenérů v klubu. Je to z velké části dobrovolná činnost, kterou vykonávají z lásky ke sportu a dětem. Čím dál víc nám v našem úsilí pomáhají rodiče, jejichž zapojení však může být mnohem vyšší. To je cesta, kterou chceme a potřebujeme jít. Obecně si myslím, že u nejmladších týmů se tento model začíná objevovat a my se budeme snažit ho postupně pěstovat i ve starších kategoriích.

Jak hodnotíš pronikání čím dál většího počtu juniorů do mužského A týmu?
Nemyslím si, že by se tento počet dramaticky zvyšoval. Pokud je mladých hráčů v letošním týmu o něco více, je to dáno i přestavbou týmu. Skončilo nám minimálně pět šest stabilních členů základní kádru mužského A týmu, a protože naše politika není kupovat drahé hráče odjinud bez dlouhodobé perspektivy, nutně dostává víc prostoru nastupující generace, což je dobře. Znamená to výkyvy výkonnostní i výsledkové, ale s tím musíme počítat. Mladí, pokud chtějí v budoucnu potvrzovat či ještě vylepšit postavení českolipského florbalu v celostátním měřítku, musí dle mého výrazně přidat, aby byli konkurenceschopní. A na nás je, abychom jim správnou cestu ukázali a dali jim kvalitní podmínky pro zlepšování.

Byl jsi na stáži ve slavném švédském klubu Pixbo, co tě k tomu přimělo?
Po minulé sezóně jsem po více než osmnácti letech vyměnil roli hráče v elitních soutěžích za roli trenéra, a protože nemám rád dělat něco napůl, rozhodl jsem se klubu pomoct v roli šéftrenéra a současně se dál v trenérském "řemesle" rozvíjet. A vše začíná od neustálého vzdělávání a získávání nových podnětů nejen z místního postředí. Když se naskytla šance zúčastnit se výběrového řízení na stáž ve Švédsku, kolébce florbalu, neváhal jsem, byť to bylo hodně složité časově skloubit s mým zaměstnáním a rodinou.

Jaké jsi tam nabral poznatky? Jak bys třeba přirovnal úroveň tamního klubového florbalu k tomu českému?
K poznatkům jsem o uplynulém víkendu pořádal besedu, která se bude určitě ještě opakovat, patrně v některém z lednových termínů, protože řada lidí se nemohla zúčastnit. Tímto bych chtěl pozvat i zájemce z řad rodičů, aby se akce zúčastnili, protože potřebujeme informace dostat do celé českolipské florbalové komunity. Každý si tam, doufám, najde to své. Úroveň florbalu ve Švédsku udává celá sportovní kultura Švédů. Jsou to všestrannější sportovci než my, protože sport od mala více prochází životem místních dětí. Dělají zpravidla dva sporty současně, o víkendech v nich soutěží. Získávají tak náskok před našimi dětmi.

Co tě ve Švédsku nejvíce překvapilo, bylo něco co by tě zklamalo?
O zásadním zklamání nemůže být řeč. Líbila se mi otevřenost místních lidí, sdílnost, velmi pozitivní a hravá atmosféra místních tréninků ve všech kategoriích. Hra a herní situace jsou dominantním prvkem všech tréninků. Velké zapojení rodičů je zejména u dětí od 5 do 15 let. U elitních týmů, jejichž většina hráčů má své civilní zaměstnání stejně jako u nás, bylo obdivuhodné vidět nasazení na každém tréninku. Jde o ryzí profesionály přístupem, byť finančně jde pořád o amatéry či poloamatéry.

Jsou poznatky nabrané ze Švédska realizovatelné třeba i v České Lípě?
Myslím, že částečně určitě. Nápadů a inspirace jsem si přivezl spoustu. Některé z nich si musíme s vedením klubu rozpracovat a vyhodnotit. Jiné se snažíme diskutovat už nyní. Startovací čáru máme oproti Tre Kronor jinde, a teď vůbec nemluvím o pěnezích, ale spíš o filozofii, kterou chceme dětem a jejich rodičům také zkusit vštípit. Ale když to nezkusíme, nikam se nepohneme.

Jaké je vlastně florbalové prostředí v České Lípě i ze strany spolupracujících institucí (města, partnerů, apod..)?
Jak už jsem zmínil, trend nejen v České Lípě ale i celé České republice vnímám pozitivní. Chci věřit tomu, že i naše společnost si konečně uvědomí, že investice do sportu je jedním z nejlépe vynaložených vkladů, co může být. Sportující lidé, kteří nesedí celé dny u počítačů, nekouří či nefetují za garážemi či nehrají u skleničky automaty v baru, určitě naše zdravotnictví zatíží mnohem méně než jejich protějšky. Navíc z nich vyrostou lidé, co se umí rvát s problémy, být vytrvalí, naučí se spolupracovat v kolektivu a vážit si jeden druhého. Výjimky se najdou, ale za tímhle si stojím.

Sám jsi už ukončil aktivní hráčskou kariéru v A-týmu, můžeš se tak lépe věnovat trénování a metodice?
V tom vidím svou další florbalovou cestu. Samozřejmě, že by bylo ideální tuto činnost dělat na full-time, protože by si to zasloužila. Pro mě osobně to ale není reálné. Mám svou hlavní práci, která mě živí a navíc i baví. Florbal si ale bude patrně nadále držet pozici mého hlavního koně a bude brát většinu času mimo ten strávený s rodinou a prací. Rodině z předchozích let dost dlužím, a tak si každoročně musím pečlivě vybírat, s čím jsem reálně ještě schopný klubu pomoct. 

Jak moc je podle tebe při působení na hráče důležitý psychologický aspekt?
V Čechách jde o extrémně zanedbanou oblast. Soustředíme se tradičně na techniku, taktiku, v posledních letech se zlepšuje i kvalita kondiční přípravy, ale tam většinou končíme. Přitom psychika dělá velkou část výkonu. Osobně neumím vyčíslit, o kolik procent se jedná, ale u vyrovnaných soupeřů jde o zásadní faktor. Opravdových kvalitních sportovních psychologů je u nás minimum. O to důležitější je vzdělávat trenéry samotné, kteří na duševní kondici jednotlivců i týmu mají nebo by měli mít stěžejní vliv. Máme se pořád co učit.

Co říkáš na to, že se do trénování zapojuje stále více aktivních hráčů, kteří prošli strukturami klubu?
Tak to bohužel je jen z části. Česká Lípa trpí odlivem vysokoškoláků z řad hráčů A týmu, kteří například v Liberci tvoří kostru trenérského týmu, do větších měst. My to tak musíme stavět trošku jinak, což je evergreenový oříšek pro celý management klubu. Ale i tak cesty jsou. Situace se zlepšuje díky florbalistům-rodičům i rodičům, kteří mají zájem a my je florbalové minimum do začátku naučíme. Dveře má otevřené každý rozumný člověk, co to se zdravým vývojem dětí myslí vážně.

Jak aktuálně vidíš situaci v mužském A-týmu po letním zemětřesení?
Na začátku sezóny to vypadalo trošku dramaticky. Spousta odchodů, zranění, mladí v přípravě nebyli stoprocentní. Angažovali jsme ale dobrou trenérku, která tým zvedla a s pomocí manažera klubu jsme vhodně doplnili. Tým se v průběhu sezóny přesto pohybuje v sinusoidách a v play-off, ve které věřím, bude otázkou, jak obstojí. Kádr je poměrně úzký a chybí mu více tréninků v plném složení. 

Vidina postupu do extraligy je letos lákavá. Je v silách České Lípy?
Šance jsou pro všechny účastníky 1. ligy letos vyšší. Už účast v semifinále je nadějí. Nicméně o to složitější bude se do něj prodrat. Každý zápas základní části při vyrovnanosti tabulky znamená posun či propad. Drobné rozdíly budou rozhodovat i v play-off. Zvítězí fyzicky vyspělé, odvážné a stabilně pracující týmy. Série v play-off vylučují náhody, a tak uspějí opravdu nejlepší. Doufám, že v naší hale zažijeme dobré zápasy, které naše mladé hráče zase obohatí do dalších sezón. 

Je čas Vánoc a přání. Co Ty by sis přál pro klub?
Více trenérů ve všech kategoriích, rodiče, kteří najdou odvahu i chuť se zapojit, radost dětí, které se budou těšit na každý trénink. A pochopí, že florbalový trénink nestačí pro dosažení úspěchů. Máme všeobecné koordinační tréninky, kde potřebujeme vidět mnohem víc dětí, aby rostly zdravě a nekončily v pubertě se sportováním. Je toho hodně - ale když nás to bude bavit, zvládneme to. Všem krásné svátky!