Jak si užíváš první sezonu po dlouhé aktivní superligové kariéře? Netáhne tě to stále na hřiště, byť ještě nastupuješ za veteránské Medvědy Severu?
"Užívám si volna. Po 25 letech vím, že nemusím, ale můžu. Florbal je součástí mého života, jsem v něm utopený každý den, řeším stejné věci jako před rokem jen s rozdílem, že nehraji zápasy. Jestli mi chybí superliga? Byl jsem v ní přes dvacet let, chodil jsem do stejné šatny, žil v atmosféře, kterou umí popsat jenom sportovec nebo divadelní herec. Jasně, že mi chybí. Každý rok to hrajeme na velké riziko, od úspěchu nebo neúspěchu nás dělí pár bodů, někdy dokonce rozdíl skóre. Hráli jsme o to, jestli dokážeme Lípu vytáhnout až nahoru, teď hrajeme o to, abychom se tam udrželi. Každý pád dolů je velké riziko pro tenhle třicetiletý projekt. Florbal v Lípě je fenomén, jsou to pro mě velký emoce, které teď prožívám trochu jinak, než když jsem na hřišti. Občas závidím lidem, který nemusí dobrovolně prožívat tyhle strasti :)."

Našel sis místo na tribuně za bránou, kam Lípa útočí dvě třetiny. Prožíváš teď zápasy více? Jseš třeba nervóznější, když to nemůžeš ovlivnit přímo na hřišti?
"No jasně, že prožívám. Jsem z toho vyždímanej. Neviděl jsem všechny živě, ale zbytek v televizi, a to je ještě horší. V neděli jsem si nenechal ujít venkovní derby proti Liberci, jsem rád, že jsme to nakonec zaslouženě zvládli a udělali si na desátém místě trochu náskok. Musím ale říct, že sledovat podobné zápasy je pro mě šílený. V tomhle případě bych byl raději dole s pocitem, že to můžu lépe ovlivňovat. Na druhou stranu vím, že liga je teď tak rychlá, že bych některé zápasy už nestíhal. Do některých bych se zase naopak dokázal nasadit. Čtení hry, dobrá poziční hra přichází věkem, k tomu mě nikdy neopustila láska k tvrdé hře. Dostat se soupeři pod kůži, vylejt na střídačce i na hřišti emoce a do toho co nejvíc zjednodušit hru. Tam si umím představit, že bych byl platný a vlastně bych rád na sebe koukal, protože mi to v současné chvíli trochu chybí. Můj sen vždycky byl si hodit dlouhej pas do brankoviště a tam si ho sám zpracovat a dorvat to do branky:)."

Z pozice předsedy klubu a manažera však musíš v posledních letech možná trochu překvapivě často řešit změny na trenérských postech. To i přesto, že má Lípa solidní výsledky a vyjma jedné sezony ji pád do nižší soutěže vlastně ani nehrozil. Čím si to vysvětluješ?
"Jsme malý město, kde se těžko hledají vhodní adepti na kouče u superligového týmu. Ale neřekl bych, že jsou změny nějak časté. Dlouho u nás byla Lenka Bartošová, pak David Derka. Trochu se to vyhrotilo minulý rok, kdy nás ve štychu nechal Milan Garčar a docela dlouho nás udržoval v naději, že to bude jinak, než to reálně bylo. Tuhle situaci odnesli jeho původní asistenti David Derka a Láďa Pekárek. Teď jsme se vydali do nové etapy pod vedením Štěpána Motejzíka. Přichází logická přestavba kádru, starší pomalu odcházejí a zároveň mladý kluci musejí ukázat, že mají na to převzít zodpovědnost za tým, ale také vlastně za celý klub. Vyčerpávající je to, že ten klub i po těch mnoha letech stojí a padá na pár lidech."

Zmiňoval jsi Štěpána Motejzíka. To je nepochybně člověk, který zná českolipský klub jako málokdo. Navíc nedávno posbíral velmi cenné zkušenosti v pozici asistenta v Boleslavi. Kádr v posledních letech určitě potřeboval omladit, a to se povedlo. Jak jsi zatím s jeho působením v roli kouče A týmu jakožto jeho dlouholetý parťák spokojen?
"Česká Lípa jde správnou cestou. Musíme najít optimální kombinaci mezi důrazem na florbalovost, ale nesmíme zároveň nic ztratit z toho, co nás dlouhá léta zdobilo. Bojovnost a urputnost. Štěpán, stejně jako já, vnímá, že postupná proměna týmu bude na delší období. To, že během krátké doby jsme skončil já, Lukáš Mlejnek, Tomáš Kadlec nebo Marek Dzierža je najednou ztráta zkušenosti s víc než tisícem zápasů v nejvyšší soutěži. Nikdo nemůže čekat, že si to celé klapne od začátku do konce. Jsme parta lidí, co florbal dělá ráda, ale každý na něj kouká trochu jinak. Pro trenéra je proto hodně těžká úloha uřídit to tak, aby to každého naplňovalo, každý si tam našel to svoje a zároveň si všichni uvědomovali, že to vlastně nehrají jenom pro sebe, ale i pro celý klub a celé město. Tohle Velkej Štěpán vnímá dobře, střízlivě vůči prostředí a zároveň do toho umí zakomponovat své vyšší nároky. Zvládá to velmi dobře. Samozřejmě bychom si všichni přáli mít o pět bodů víc. Měli jsme doma porazit Brno, uhrát to v Ostravě nebo první zápas s Kladnem. Ale to je ten českolipský tanec na riziko."

Na druhou stranu, jakkoliv si uvědomujeme, že Lípa je malé město, a je to asi i věc kterou nám ostatní celky docela závidí, je to, že žádný velký "tanec" z hlediska příchodů a odchodů se nekoná a tým si už řadu let udržuje svou základní osu, okolo které se mění jen dílčí částečky. Bereš to jako velké pozitivum práce vedení klubu, případně celého klubu jako takového?
"To je hlavní signál toho, že florbal v Lípě lidi baví. Musí to být kombinace zábavy a profi přístupu. K tomu tu máme specifickou atmosféru, která je také důvodem, proč tu zdomácněli hráči jako Radek Krajcigr, Dan Štěrba nebo teď Radim Křenek s Kubou Bínou. Já chci, aby je to bavilo. Chci, aby etapa v Lípě byla v jejich kariérách tím "topem". My musíme v Lípě mít jenom hráče, kteří tu být chtějí, musíme mít nastavenou jinou klubovou i přestupovou politiku. Jsem rád, že tady kluci takhle dlouho vydrželi. Dan tu hraje desátou sezónu, Krajda tady překonal mnoho rekordů, Křeňa tu zase asi zakončí svojí kariéru. Mám z toho radost, že tahle kombinace posil a českolipských hráčů je správnou cestou. Pak se stane to, že na klubovém plesu se sejde skoro celé áčko a společně je to baví. Jsme klub, který má asi nejmenší rozpočet v lize, musíme to nahrazovat něčím jiným."

Tím spíše, že ze Superligy se postupně stávají finanční dostihy, že?
"Co se týká financí - nelíbí se mi současný trend. Florbal utíká moc rychle. V dnešní době se investované prostředky neodráží v kvalitě hry, v počtu diváků, atmosféry nebo medializaci. Začínají se platit hráči, kteří jsou průměrní nebo dokonce podprůměrní a zabíjí se tím atmosféra našeho sportu. Já jsem nikdy florbal nehrál pro peníze, florbal mi přinesl mnohem víc, než kdybych ho měl hrát pro pár tisícovek měsíčně. Tohle si mladý kluci neuvědomují a sní o podmínkách, jenže si neuvědomují, že tím největším přínosem do jejich životů bude to, jaký přístup měli v tomhle konkurenčním prostředí. Jenom 1,5% hráčů si může zahrát nejvyšší soutěž. Musíš trénovat každý den, mít dobře nastavenou hlavu, snášet porážky i vítězství, udržet se pozitivní, umět se pohybovat ve větším kolektivu nebo ho dokonce umět vést. Tohle je mnohem víc, než si většina kluků myslí. Tahle logika je zásadně navázaná i právě na juniorskou kategorii. Hodně kluků řeší na konci střední školy, co dál. Balamutí sebe i mě tím, že bude maturita nebo dokonce vysoká škola."

Roste proto význam mládežnických kategorií a správná výchova nových hráčů. Například mezi juniory je tu projekt Lovolipské srdce, který katapultoval Českou Lípu do CE ligy, mezi nejlepší celky celé země. To se daří, že?
"Lovolipské srdce je dobrý projekt, jak si kluci můžou vyzkoušet poměření s konkurencí. Ani jeden klub by nepostal konkurenceschopnou juniorku. Proto je tohle skvělá cesta, jak to dát dohromady. Nastavit alespoň trochu prostředí, kde se nedávají výsledky zadarmo a kluci si tu vyzkouší, jak jsou silní mentálně a jestli mají a to, vejít se mezi 1,5% zmíněných hráčů. Věřím, že do kvality juniorky se bude postupně propisovat čím dál lepší práce v mládeži."

Ty osobně se trenérsky věnuješ kategorii přípravky a snažíš se s kolegy asistenty i v tomto ohledu nastartovat novou generaci českolipských florbalistů. Byla to pro tebe po konci kariéry logická volba?
"Já jsem do přípravky plánoval jít díky dvěma důvodům. Ten první je jednoduchý, mám tam Bertíka a chci se mu jako táta věnovat. Druhý důvod je, že chci klubu dát nový impuls a znovu se vrátit k mládeži. Zkusit třeba vychovat generaci, která bude jednou pro klub důležitá. Věřím, že i přes svoje vytížení umím lidi kolem sebe strhnout a být motorem pro to, aby se to dělalo v nějaké kvalitě. Hodně se mezi naším trenérským týmem bavíme jak na to, jaký přístup zvolit. I když řešíme, jestli máme víc tlačit na techniku, florbalovost a další dovednosti, máme jasno v tom, že chceme vychovat generaci rovnou, poctivou a hlavně tvrdou. Chci tam zachovat duch staré Lípy s novými trendy. Po letech si totiž zase uvědomuji, co to je trénovat mládež. Třikrát týdně nám od tří hodin startují tréninky. Vypínáš běžnou práci, po tréninku jí zase vyhoukanej zapínáš. Do toho řešíme, jak se vejít do malých tréninkových prostorů, hodně kluků nám dojíždí. Není to jenom o trénování, ale i o administrativě, komunikaci s rodiči, o víkendových turnajích. Na druhou stranu to má velký přínos. Věřím, že z těch čtyřiceti dětí uděláme dobré lidi. Jednou třeba tyhle děti budou důležitou generací pro naše město."

Bavíme se zatím ohledně toho, jak to v klubu vypadá, vesměs jaká je jeho stávající realita. Kde bys ale rád viděl klub v nejbližším časovém horizontu? Případně nad čím v tomto ohledu nejvíc přemýšlíš?
"Mým cílem není titul. To je pro mě vedlejší věc. Já chci mít z florbalu velké společenské hnutí, které bude pozitivně ovlivňovat věci kolem sebe. Chci aby z florbalu vyrůstali lidé, kteří budou jednou v čele našeho města. Budou mít totiž zkušenosti. Právě ty zkušenosti, kdy museli tvrdě makat, aby se dostali mezi těch vyvolených 1,5%, co se dostali do Superligy. Tito lidé se během své cesty naučili vyhrávat i prohrávat. Florbal v Lípě je subkultura, chci ji lépe definovat a víc pracovat s historií, vrátit se ke kořenům, abychom mohli být lepší v budoucnosti. Často říkám, že je důležité do těchto věcí víc dávat, než si z nich brát. Jednou se to totiž otočí a celé se ti vrátí mnohem víc, než sis na začátku myslel. Aby se tohle všechno stalo, musí mít náš klub dobrou a zdravou strukturu plnou lidí, kteří to pro klub chtějí dělat. To ostatní pak bude přicházet jako vedlejší produkt. Výsledky, finanční zázemí klubu, tréninkové i zápasové prostory. Vlastně to je pro mě taková vidina skvělého sportovního procesu, smíchaná s tím, když si jdou gympláci opéct buřty někam za město. Je tam láska ke sportu, kamarádství i nějaký společenský rozhled."

V České Lípě se přece jen začínají probouzet i další sportovní odvětví. Vidět je hodně fotbal, kde se schyluje k barážové bitvě o postup do Chance národní ligy. Jak vnímáš tuto mezisportovní konkurenci a může z toho florbal případně profitovat?
"Fandím všem. Jsem už docela dlouho předsedou sportovního výboru, jsem taky v radě na městě a obecně ve vedení města jsme za jedno. Co nejvíce podporovat sport v České Lípě. Chceme ho podporovat ale chytře, tedy základem je podpora mládeže, investovat do zázemí, trenérů a až se celá struktura rozjede, tak začít podporovat i navazující dospělé sporty. Dospěláci bez mládeže jsou k ničemu a stejně tak je to obráceně. Ten proces pro všechny sportovce musí být co nejvíce motivační. To znamená, že každý rok mám před sebou šanci se zlepšovat až dojdu do "A" týmu. Zde mám šanci hrát za svoje město, vytvářím zábavu pro své okolí, reprezentuji město. Reklama pro sport je pro Českou Lípu tou nejlevnější a nejfunkčnější reklamou. Kluby tady dělají mnoho akcí, jezdí sem mraky sportovců a na těch žijí místní služby. Hodně lidí si myslí, že když je někdo v politice, má pocit, že musí věci ovlivňovat ke svému prospěchu. Ono to taky může být úplně obráceně. Florbal udělal hodně práce pro jiné kluby, byl inspirací a motivací. Podobnou cestou jde fotbal. Máme nyní společného kondičáka, vyměňujeme si nápady, fandíme si. Lípa je sportovně zdravá a kluby jsou si otevřené navzájem. Arsenalu přeji ať je tráva co nejdřív zelená a za pár měsíců na ní porazí v baráži o druhou ligu Kladno."

Našel sis místo na tribuně za branou,