Už v jeho útlém mládí Radkovi rodiče věděli, že se jeho budoucnost bude ubírat sportovní stránkou. A po nějaké době dokonce to, že úspěšně. Ač nebyly jeho florbalové začátky nikterak lichotivé, po dvou letech tréninku nastoupil ke svému prvnímu ligovému zápasu a hned si připsal první asistenci (jeho tým prohrál 16:1). Radek se závratně blýskl až ve svém třetím utkání, kde dva góly připravil a další dva dal (Č. Lípa 5:3 Jablonec).

A statistiky po osmi letech? Za osmadvacet zápasů v předminulé sezoně se Radku Matějíčkovi povedlo vsítit 81 branek a připsat si dalších 52 asistencí. Těmito navýsost parádními čísli se patnáctiletý talent, který preferuje hole od značky Salming, stal králem kanadského bodování celé soutěže. A minulá sezona měla scénář podobný. V kategorii dorostenců v dvaapadesáti zápasech zaznamenal českolipský rodák 45 asistencí a 48 gólů.

Jak ses k florbalu dostal? Hrál jsi předtím nějaký jiný sport?

K florbalu jsem se dostal ve škole snad v první třídě. Párkrát jsme ho hráli o tělovciku a hodně mě to chytlo. Jiný sport jsem doposud závodně nehrál.

Jak dlouho florbal hraješ? Uvažoval jsi někdy o tom, že bys skončil, nebo se věnoval něčemu jinému?

Florbal hraju devět let a je to můj život.  O jiné činnosti jsem zatím neuvažoval

Co nebo kdo tě nadále motivuje k tomu, abys s tímto sportem pokračoval?

Určitě bych si rád zahrál jak mužskou, tak juniorskou Extraligu. A pochopitelně v dresu České Lípy.

Jaké si kladeš osobní cíle pro další sezonu a jaké do budoucna?

Pro příští sezonu jsou cíle jasné: vybojovat juniorskou Extraligu, dorosteneckou republiku a určitě bych se rád dostal do regionálních výběrů. (pozn.: Bylo by to už pošesté, co by se na reg. výběry dostal.)

Co považuješ za svůj největší úspěch a co naopak za velké zklamání?

Za svůj nejvetší uspěch jistě považuji druhé místo na Gothii (švédský turnaj) a zklamání určitě v předešlé sezoně s junioským týmem, kde se nám nepodařilo postoupit do Extraligy.

Jaký důraz kladeš letní přípravě a jak často teď týdně trénuješ?

Trénuji čtyřikrát týdně. Chodím plavat, běhat, jezdím na kole a posiluji.

Kdo je tvým florbalovým a kdo neflorbalovým vzorem?

Florbalové vzory mám tyto: Tomáš Sladký a Mika Kohonen. Neflorbalové nemám žádné...

Který spoluhráč je pro tebe nejideálnější? Se kterým se ti nejlépe hraje a proč?

Nejlépe se mi hraje s Honzou Hřebřinou a Danem Kněžourem. Honza se vyznačuje úchvatnou technikou a prací s míčkem, zároveň také obrovským přehledem a čtením hry. Danova přednost je neskutečná dravost po míčku a nezastavitelná rychlost, kterou mimo jiné také spojuje s přehledem ve hře.

Ty odjakživa hraješ na postu útočníka. Neuvažoval jsi někdy, že bys zastal práci v defenzivě?

Útočný styl mi sedí. Nikdy jsem o obraně neuvažoval, trenéři mě vždy staví do ofenzivy, vědí totiž, že jen tak se dá vyhrát. (smích)

Florbal hraje i tvůj bratr Vojtěch (12) a bratranec Daniel (15) před nedávnem skončil. V jakých myslíš, že kráčí Vojta stopách, a proč Dan s florbalem přestal?

Myslím, že pokud bude brácha i nadále tvrdě pracovat, tak má dobře našlápnuto. A i když je mu teprve dvanáct, neztrácí se na hřišti ani na tréninku dorostenců. A důvod bratrancova konce neznám.