Symbol českolipského florbalu hodnotí posledních čtrnáct let, během kterých ušel náš klub neskutečnou cestu. Na její realizaci se podílel z velké části právě on.

Blíží se velký okamžik pro českolipské florbalisty, tím bude otevření sportovní haly, na kterou jsme čekali 14 let. Jak se na celou akci těšíš a co od ní očekáváš?

Sportovní hala v České Lípě byl můj velký sen, asi v tomto městě nebyl nikdo, kdo by se na halu těšil více než já. Pro člověka, který se o klub stará, je velmi důležité, že konečně nastala doba, kdy se můžeme ukázat přímo v České Lípě. Rýsuje se tak mimo jiné možnost navázat řadu zajímavých spoluprací. Na čtvrtek se těším jako nikdy. Věřím, že nám fanoušci vytvoří skvělou atmosféru, při které se některým zakladatelům pohrnou slzy do očí.

Když jsme před mnoha lety s florbalem v Lípě začínali, tak asi nikdo nevěřil, že se florbal v Lípě dostane na takovou úroveň jako nyní. Jaké jsi měl jako tehdejší lídr jednoho z českolipských týmů (Líný F.Š.I.) ambice? Předpokládal jsi tento rozmach?

Když jsem začínal, tak určitě ne. Bylo mi 14 let a měl jsem trochu jiné názory a myšlenky. Poprvé jsem si to uvědomil, když jsem přestoupil do extraligového Liberce. Zjistil jsem, že florbal v České Lípě strádá, chybí mu koncepce a vlastně celý florbal táhl David Mach a pár Radiáků. Tak dlouho jsem do svého konkurenta z Radiáků, Štěpána Motejzíka šil, až jsme do českolipského florbalu razantně vstoupili, kluby spojili a nastavili jednotnou cestu. Té se držíme doteď a myslím, že i nezávislí lidé můžou posoudit, že jsme urazili velký kus cesty. Věřím, že to dotáhneme až na samotný vrchol.

Jaké jsou vůbec ambice manažera klubu?

Ve čtvrtek si odškrtnu domácí halu, ale ještě mi pár bodů chybí. Určitě lepší práce s mládeží, to je základ našeho fungování. Když bude dobrá mládež, můžeme mít vysoké ambice i u elitních týmů. Věřím, že letos postoupíme s áčkem do první ligy a junioři dosáhnou na dobrý výsledek v extralize. Brzy určitě také nastane doba, kdy se všichni extraligový „Lípáci“ vrátí a vznikne zde velmi silný tým. Potenciál na to máme.

Mohl bys srovnat tehdejší florbal s tím podle mě už jiným sportem?

Hrajeme absolutně jiný sport. Sám to cítím, že před pár lety vypadal můj zákrok u mantinelu jako pokus o vraždu, nyní se nad tím rozhodčí ani nepozastaví. Hra se zrychlila, materiály se zlepšily, konkurence se zvýšila.

V roce 1998 vznikly v Lípě dva týmy - Líný F.Š.I. a Radiáci. Jak vzpomínáš na tato pikantní derby s odstupem času? Myslíš, že bylo správné, že se našla společná řeč a došlo ke spojení do jednoho klubu?

Pro mě jako čtrnáctiletého kluka byli Radáci můj úhlavní nepřítel. Byl jsem bohužel ještě velmi mladý a oni mě brali jako „nevychovanýho smrada“ co při každé možnosti někoho tvrdě dohrál. Postupem času jsme však našli společnou cestu, Radiáci byli z Gymplu, já také, jen o pár let mladší. Se Štěpánem Motejzíkem jsem prožil téměř celou florbalovou kariéru, věřím, že se na hřišti ještě potkáme, nyní se jen navzájem trénujeme, on mě v Boleslavi, já jeho v České Lípě.

V rámci otevření nové haly je naplánováno retro derby ´98 - bude to opět jiskřit?

Ve čtvrtek bude válečná sekera vykopaná! Radiáci určitě dostanou nakládačku.

Tvá florbalová cesta je velmi zajímavá - přes Ústí nad Labem ses dostal do Liberce a poté do Mladé Boleslavi, téměř pět let jsi v reprezentaci, co bys chtěl ještě ve vrcholovém florbale dokázat?

Když se ohlédnu za kariérou stihl jsem toho opravdu hodně. Kdybych začínal znovu, bral bych první roky své kariéry víc zodpovědněji, s odstupem času toho lituji, mohl jsem být možná ještě někde jinde. Reprezentace byla velká meta, které jsem dlouho nevěřil, že na ni dosáhnu. Možná mi v tom pomohlo trochu i mé sebevědomí, které mnohým lidem vadí. Jsem zastáncem toho, že člověk si ve sportu musí věřit, je to 50% výkonu. Měl jsem několik nabídek ze zahraničí, vztah k českolipskému FBC je však větší, jsem patriot a umím si představit, že bych na nějakou sezónu dokázal oželet nejvyšší soutěž jen abych se mohl do extraligy vrátit s FBC. Bylo by to něco skvělého.

V současné době platí, že florbal v České Lípě rovná se Štěpán Slaný. Jaký je to pocit být tím hlavním motorem ve fungování takového kolosu o 19 týmech?

Předem jsem počítal s tím, že klubu můžu pomoci se svým jménem. Jsou s ním tak spojeny jak úspěchy, tak i neúspěchy, které se občas dostaví nejen ve sportovní stránce klubu. Rád pracuji s mládeží, chci vychovat hráče, kteří budou stejní patrioti jako já a v budoucnu třeba FBC převezmou. Chci z FBC Česká Lípa udělat kvalitní značku.

Co bys z pozice šéfa FBC Česká Lípa vzkázal všem členům klubu?

Když florbal v Lípě začínal, byl to pro nás koníček, nyní už je to velký plnohodnotný sport. Pro klub pracuje dost lidí, kterým na FBC velmi záleží. Věřím, že i vy vezmete své členství na 100% a pomůžete posunout nejen svojí kariéru, ale i celkovou sportovní hodnotu klubu. Sportovní kariéra je poměrně krátká, proto se vyplatí trénovat na plno co nejdříve. Kdo bere věci na půl plynu, nikdy nebude úspěšný. Zažil jsem dvě mistrovství světa, hrát před patnácti tisíci diváky. Je něco neskutečného a věřím, že moje kariéra nebo kariéra Štěpána Motejzíka je dostatečná motivace a inspirace pro ostatní. Jde to z i z České Lípy!

Foto: florbal.cz