O Liberci se ví, že je městem tak trochu pohádkovým. A možná i proto jednou za čas přitahuje armády skřítků, kteří při pohledu z balkónu Dobiášovy sluje předvádí rej ne nepodobný hemžení v Bradavicích na začátku školního roku. Kousek pohádky si cestou najdou i naše starší ročníky pamětníků. Při někdy již bolestivém výkrutu hlavy směrem vpravo nahoru, totiž spatříte věc neskutečnou a věřte, že i hrdina z našeho mládí Neználek (no nevím, jestli ho ty naše dítka četli, musí bejt už dneska hodně starej ) by libereckým takový divný trychtýř záviděl. Ale, zpět do reality! Pohádky jsou pro naše florbalové ratolesti a všichni již víme, že auta jezdí na benzín, i kdyby se Sirupkin z Kvítečkova ubádal. V Liberci se to však postavami opředenými nadpřirozenými vlastnostmi jenom hemží i když chcete stát (nebo zastavit) na zemi a to již při příjezdu do cíle, kde v podhradních chaloupkách bydlící dědečci a babičky venčí pilně své psíky (samozřejmě bez lopatek ). Ti ve svém poslání věčném, zde suplují místní patrolu obecní v dobré víře všem zabránit v parkování tam, kde jest omezeno i neomezeno! A takto naše oře hlídají, aby tím podpořili malé špunty z celého kraje v řádění a touze se věnovat něčemu jejich tělu užitečnému. Jako vždy děkujeme, takové stevardy by měli mít na všech sportovištích . Třeba se jim jednou za jejich pilnou službu velký Brumbál odmění, přičaruje jim za odměnu namísto dětské sportovní akce technopárty, rockfest, nebo něco většího a naplní tím jejich poslání strážců říše . Za svou službu si odměnu zaslouží i bytosti pohádkové a ne jen lidé. Tak!











