Podzimní částí první ligy prosvištěl jako nejproduktivnější hráč celé soutěže. Za sedmnáct duelů má na svém kontě 45 bodů a táhne omlazenou Českou Lípu do play-off. Jaromír Ekl však má ve své kariéře bohaté zkušenosti i s boji v Tipsport superlize, kde nastupoval v Mladé Boleslavi. O tom, i o jiných věcech jsme si s ním povídali v uvolněném svátečním rozhovoru.Začněme od píky. Jaké byly tvé florbalové začátky? Všechno to začalo, když mi bylo deset. O rok a půl starší brácha se rozhodl chodit na kroužek florbalu v naší základní škole, a jelikož nesnášel, když jsem za ním dolejzal, a já mu zase docela rád dělal naschvály, tak jsem si prostě doma vybrečel to, že tam budu chodit taky. Jeho kariéru asi po pěti letech přerušila lenost. Já jsem se ovšem za těch pět let dokázal oprostit od dolejzání za ním a proto mě florbal drží už devatenáct let.Prokousal ses až do A-týmu Mladé Boleslavi. Jak to probíhalo? Na tom nic není. Jednou jsem si byl někde zahrát proti týmu, který měl na střídačce jako trenéra takového viditeně všímavého, tehdy ještě mládence. Po zápase mi řekl, jestli bych nechtěl zkusit přijít na trénink boleslavských juniorů. A jestli by mi to tam šlo, že by si strašně rád pak někdy zahrál nějaký ten zápas po mém boku. Já ho nikdy neviděl, nevěděl jsem, kdo to je, a jestli na to mám ve svém bohatém středoškolském životě čas. Na ten trénink jsem ale dorazil a vyšel i ten zbytek. A myslím si, že jsem si s Bangem (Petr Novotný) zahrál víc, než jen nějaký ten zápas. On hrozně rád vypráví, jak mě našel u popelnice, vzal pod ochranná křídla a všechno naučil. Myslím si však, že moje verze je pravdivější. Jak se rodil tvůj přesun do Lípy? Příchod se rodil poměrně rychle. Slaňoch (Štěpán Slaný) se ozval mně a našemu manažerovi v Mladé Boleslavi. Zkoušel to tedy postupně už pár let zpátky, ale povedlo se mu to až teď. Těm jeho smutným očím už se nedalo dále odolávat.