Ve Švýcarsku je to jako v ráji, říká po úspěšném startu Nikol Pekárková
Před
začátkem sezony jsi přestoupila do velmi kvalitní švýcarské
ligy a hned ses usadila v sestavě nakonec stříbrného týmu
soutěže. Jak celou sezonu hodnotíš?
„Myslím
si, že to
byla sezona nad
moje očekávání. Šla jsem do Švýcarska s tím, že chci jít za
lepším florbalem a zlepšit se. To
se mi povedlo. Takže letošní první zahraniční sezónu hodnotím
na jedničku
s hvězdičkou. Samozřejmě
mě mrzí, že to
hned
nebylo
se
zlatým
koncem,
ale i přesto jsem vděčná za druhé místo.“
Jak
jsi byla spokojena s prostorem, který ti trenéři dali v
sestavě?
„Prostoru
jsem dostala hodně, za
což jsem velmi ráda. Myslím si, že mi trenéři věřili dost na
to, že mě znali pouze
chvilku.
Takže jsem byla v základu (smích).
Bylo
pro mě důležité hrát a ne jen zahřívat lavičku.“
(smích)
Jaké
budou tvé další florbalové kroky? Budeš pokračovat ve
Švýcarsku?
„No,
kdybych se vracela, byla bych blbá. (smích) Takže na příští
sezonu tu zůstávám a moc se na ni těším!“
Co
ti na švýcarském florbale imponuje. Jaká je tamní soutěž třeba
ve srovnání s tou českou?
„Nejvíce
se mi líbí rychlost a tvrdost soubojů. Takže
ve
srovnání s českou si myslím, že je mnohem rychlejší a tvrdší.
Rozhodčí pouští více soubojů a faulů,
takže i
to
má v něčem výhodu.“
Máš
za sebou rok života v cizí zemi. Jak se ti ve Švýcarsku žije a
jak sis tam první dny zvykala?
„Ve
Švýcarsku to je jak v ráji. Člověk
se tam ve
srovnání s Českem cítí
jak na dovolené.
(smích) Kvalita
potravin je na
úplně
jiné úrovni, lidé se pořád smějí a zdraví se na ulicích. Je
to takový rodinný stát. Samozřejmě, že ve velkých městech je
to trochu jiné. Jinak
si myslím,
že jsem neměla problém si
zvyknout,
takže to
bylo už od začátku v pohodě.“
Švýcarsko
je známé mimo jiné jako země mnoha jazyků. Jak jste se vlastně
v kabině dorozumívaly se spoluhráčkami?
„Bavily
jsme se především německy a anglicky. Na druhou stranu musím
říct, že je tady speciální švýcarská němčina, takže mě
čeká ještě pořádný kus práce se ji doučit. Ta
mi skoro připadá jak úplně jiný jazyk.“
Přesto
v Česku stále studuješ, jak se ti to povedlo dohromady skloubit s
angažmá v zahraničí?
„Ve
škole jsem si to před odjezdem do Švýcarska přehodila na dálkové
studium. Původně
jsem proto měla jezdit do Česka jednou za měsíc, ale vinou Covidu
jsme měli většinu online. Takže to bylo super a skloubit se to
nakonec dalo. Teď
akorát ale ještě budu v Česku pár zkoušek dohánět.“ (smích)
Dají
se nějak srovnat opatření proti koronaviru ve Švýcarsku s těmi
českými?
„Myslím
si obecně, že byla dost podobná. Roušky
se musely nosit ve společných prostorách. Bazény a posilovny byly
podobně jako tady zavřené. Omezení
platilo i pro tréninky dětí, ale i ty jinak chodily po celou dobu
do škol. Ve sportu to bylo taktéž téměř identické. Hrály se
jen nejvyšší soutěže a každý týden jsme musely být
testovány. Celkově
si ale myslím, že horší než v Česku to nebylo.“
Je
florbal v zemi Helvétského kříže vnímám jako profesionálnější
sport než je tomu tady? Jaké
jste vlastně měly podmínky?
„Myslím
si, že o krůček jo. Nicméně záleží na tom, jestli je to tým
z horní nebo spodní části tabulky. Mezi tím jsou poměrně velké
rozdíly. Jinak jsme ale podmínky v našem klubu měly opravdu
výborné.“