Výkony posledních týdnů jsou ve vašem podání hodně povzbudivé. Co tomu říkáš?
„Rozhodně ano. Jsem velice rád, že jsme se i přes nepříliš vydařený začátek sezóny dokázali přenést a dát do hry většinu aspektů, které by nás měly zdobit. Rozhodující pro naše dosavadní výkony byl dle mého zápas s Vítkovicemi, ve kterém jsme si ukázali, že jsme schopni hrát opravdu s každým. Sice nehrajeme na oko krásný florbal, ale zato hrajeme efektivně.“

Zpočátku jsi nastupoval v útoku, teď tě ale trenéři využívají v obraně. Jak se to zrodilo?
„Vlastně odjakživa jsem byl útočník a musím přiznat, že by mě nikdy nenapadlo nastupovat v obraně. Minulou sezonu však ve vítězném zápase proti Chodovu chyběl obránce, a jelikož jsme měli plný útok, tak jsme se shodli s trenéry, že bych to mohl zkusit vzadu. Hned ted zápas jsem navíc dal gól a ubránil několik dobrých situací, takže jsem se rozhodl na tomto postu zůstat. Navíc vzhledem k mým parametrům a hernímu stylu si myslím, že mi tento post sedí o něco lépe. Nejvíc mě na tom baví ta zodpovědnost a hra na balónku. K tomu jsem se bohužel jako hrotový útočník moc nedostal. Nejvíce se mi však líbí pochytávat postřehy od zkušenějších, jako třeba od Slaňocha, Milana Tichého nebo Kádi (Tomáš Kadlec).“

Naposledy jste odehráli velmi dobrý zápas proti Chodovu. Ty jsi nastupoval v obraně společně se Slávkem Pastorem. Jaké to bylo bránit tým, v němž hraje několik reprezentantů?
„Popravdě jsem se nesoustředil na to, zda jsem hrál proti někomu z reprezentace. Přeci jen.. jsou to jen lidi, kteří mají rádi stejný sport jako já. Nic víc, nic míň. Nikdy se nesoustředím na to, zda ten člověk hrál třeba ve Švédsku. Prostě ho jdu zdemolovat, sebrat balónek a zkusit dát gól. Naše lajna šla v polovině třetí třetiny dolů. Myslím si, že to byl rozumný krok, vzhledem k obrovskému tlaku první i druhé chodovské lajny. Bohužel to nakonec nedopadlo tak, jak bychom si představovali.“

Tuhle otázku možná dostáváš docela často, ale přeci. Vyzrála podle tebe Česká Lípa po dvou letech pro Superligu?
„Vzhledem k tomu, že jsme se dvakrát udrželi, tak by každý řekl, že ano. Pokud mám být ale upřímný, tak technickým florbalem určitě ne. Co se bojovnosti, odhodlání a týmovosti týče, nepochybně ano. Je to tedy tak půl na půl. Snažíme se na tom pracovat a neustále se zlepšovat. Pokud bychom měli porovnávat florbal v první superligové sezóně a teď, tak je to technicky úplně jiná píseň. Naštěstí se florbal hraje na góly a ne na to, kdo udělá víc stahovaček nebo jesliček. V Lípě jsou srdcaři a naprostí bojovníci, kteří hrají hlavně pro radost. Možná i to je důvod, proč se stále držíme a zlepšujeme se.“

Prošel jsi v České Lípě různými mládežnickými kategoriemi. Poměrně brzy ses dostal i do A týmu. Jak jsi vnímal a vnímáš specifickou atmosféru domácích zápasů? Nebyl to pro tebe šok?
„Vnímal jsem to hlavně na začátku své mužské štace. Byl jsem šíleně nervózní, ale člověk si na to všechno během pár zápasů zvykne. Na fanoušky, hudbu atd. Abych se přiznal, dneska už nic moc nevnímám a z okolních vlivů mě jen tak něco nerozhodí. Každopádně Česká Lípa je rozhodně specifický tým. Ať už je to z té florbalové stránky, nebo z té fanouškovské. Všichni z týmu si vážíme každého člověka, který nás přijde svými hlasivkami podpořit. Jelikož jsem byl i já devět let fanouškem, vždy mě potěší, když vidím na tribuně lidi, kteří chodili koukat na "Áčko" třeba šest let zpátky. A že těch lidí je. Možná právě proto je Lípa specifická. Udržuje si staré fanoušky a navíc láká ty nové.“

V klubu máš nyní i jinou roli. Stal ses moderátorem pořadu Na pivko. Jak ses k tomu dostal?
„Štěpán mi zničehonic napsal, že má nápad toto dělat. Navíc si myslel, že jsem vhodný člověk, který navíc umí alespoň trochu mluvit a hlavně má chuť to dělat. Tak jsem neváhal a ujal se toho. Beru to jako velké plus pro mě samotného. Naučím se alespoň trochu lépe mluvit a především improvizovat.“

Během úvodního dílu jsi však ještě byl respondentem právě Štěpána Slaného. Ten o tobě mluvil hezky. Jaký je tvůj vztah k němu?
„Budu upřímný. Dříve jsem moc nevěděl, co si o Štěpánovi mám myslet. Znal jsem ho tak okrajově a nic moc o něm nevěděl, i když jsem ho znal řadu let. Poslední dva roky mě však přesvědčily o tom, že je to neuvěřitelný člověk i přesto, že je to na hřišti hovado. (smích) To, co vybudoval tady v Lípě a nebo třeba v Rumunsku, jak se dokázal a dokazuje stále prosadit i přesto, že ho každý považuje za blázna, je prostě skvělé. V životě moc vzorů nemám, ale musím přiznat, že Štěpán se jedním z mála stal. Tedy alespoň co se překonávání cílů a plnění snů týče. Fandím mu. Nejvíc si ale cením toho, že i přes věkovou propast skoro dvaceti let spolu dokážeme vést smysluplnou konverzaci na úrovni a často se naše názory i shodují.“