Jsme tým srdcařů, říká českolipský talent Spilka
Výkony
posledních týdnů jsou ve vašem podání hodně povzbudivé. Co
tomu říkáš?
„Rozhodně
ano. Jsem velice rád, že jsme se i přes nepříliš vydařený
začátek sezóny dokázali přenést a dát do hry většinu
aspektů, které by nás měly
zdobit. Rozhodující pro naše dosavadní výkony byl dle mého
zápas s Vítkovicemi, ve kterém jsme si ukázali, že jsme schopni
hrát opravdu s každým. Sice nehrajeme na oko krásný florbal, ale
zato hrajeme efektivně.“
Zpočátku
jsi nastupoval v útoku, teď tě ale trenéři využívají v
obraně. Jak se to zrodilo?
„Vlastně odjakživa jsem byl
útočník a musím přiznat, že by mě nikdy nenapadlo nastupovat v
obraně. Minulou sezonu však ve vítězném zápase proti Chodovu
chyběl obránce, a jelikož jsme měli plný útok, tak jsme se
shodli s trenéry, že bych to mohl zkusit vzadu. Hned ted zápas
jsem navíc dal gól a ubránil několik dobrých situací, takže
jsem se rozhodl na tomto postu zůstat. Navíc vzhledem k mým
parametrům a hernímu stylu si myslím, že mi tento post sedí o
něco lépe. Nejvíc mě na tom baví ta zodpovědnost a hra na
balónku. K tomu jsem se bohužel jako hrotový útočník moc
nedostal. Nejvíce se mi však líbí pochytávat postřehy od
zkušenějších, jako třeba od Slaňocha, Milana Tichého nebo Kádi
(Tomáš Kadlec).“
Naposledy
jste odehráli velmi dobrý zápas proti Chodovu. Ty jsi nastupoval v
obraně společně se Slávkem Pastorem. Jaké to bylo bránit tým,
v němž hraje několik reprezentantů?
„Popravdě jsem se
nesoustředil na to, zda jsem hrál proti někomu z reprezentace.
Přeci jen.. jsou to jen lidi, kteří mají rádi stejný sport jako
já. Nic víc, nic míň. Nikdy se nesoustředím na to, zda ten
člověk hrál třeba ve Švédsku. Prostě ho jdu zdemolovat, sebrat
balónek a zkusit dát gól. Naše lajna šla v polovině třetí
třetiny dolů. Myslím si, že to byl rozumný krok, vzhledem k
obrovskému tlaku první i druhé chodovské lajny. Bohužel to
nakonec nedopadlo tak, jak bychom si představovali.“
Tuhle
otázku možná dostáváš docela často, ale přeci. Vyzrála podle
tebe Česká Lípa po dvou letech pro Superligu?
„Vzhledem k
tomu, že jsme se dvakrát udrželi, tak by každý řekl, že ano.
Pokud mám být ale upřímný, tak technickým florbalem určitě
ne. Co se bojovnosti, odhodlání a týmovosti týče, nepochybně
ano. Je to tedy tak půl na půl. Snažíme se na tom pracovat a
neustále se zlepšovat. Pokud bychom měli porovnávat florbal v
první superligové sezóně a teď, tak je to technicky úplně jiná
píseň. Naštěstí se florbal hraje na góly a ne na to, kdo udělá
víc stahovaček nebo jesliček. V Lípě jsou srdcaři a naprostí
bojovníci, kteří hrají hlavně pro radost. Možná i to je důvod,
proč se stále držíme a zlepšujeme se.“
Prošel
jsi v České Lípě různými mládežnickými kategoriemi. Poměrně
brzy ses dostal i do A týmu. Jak jsi vnímal a vnímáš specifickou
atmosféru domácích zápasů? Nebyl to pro tebe šok?
„Vnímal
jsem to hlavně
na
začátku své mužské štace. Byl jsem šíleně nervózní, ale
člověk si na to všechno během pár zápasů zvykne. Na fanoušky,
hudbu atd. Abych se přiznal, dneska už nic moc nevnímám a z
okolních vlivů mě jen tak něco nerozhodí. Každopádně
Česká Lípa je rozhodně specifický tým. Ať už je to z té
florbalové stránky, nebo z té fanouškovské. Všichni z týmu si
vážíme
každého člověka, který nás přijde svými hlasivkami podpořit.
Jelikož jsem byl i já devět
let fanouškem, vždy mě potěší, když vidím na tribuně lidi,
kteří chodili koukat na "Áčko" třeba šest
let zpátky. A že těch lidí je. Možná
právě proto je Lípa specifická. Udržuje si staré fanoušky a
navíc láká ty nové.“
V
klubu máš nyní i jinou roli. Stal ses moderátorem pořadu Na
pivko. Jak ses k tomu dostal?
„Štěpán mi zničehonic
napsal, že má nápad toto dělat. Navíc si myslel, že jsem vhodný
člověk, který navíc umí alespoň trochu mluvit a hlavně má
chuť to dělat. Tak jsem neváhal a ujal se toho. Beru to jako velké
plus pro mě samotného. Naučím se alespoň trochu lépe mluvit a
především improvizovat.“
Během úvodního dílu jsi
však ještě byl respondentem právě Štěpána Slaného. Ten o
tobě mluvil hezky. Jaký je tvůj vztah k němu?
„Budu
upřímný. Dříve jsem moc nevěděl, co si o Štěpánovi mám
myslet. Znal jsem ho tak okrajově a nic moc o něm nevěděl, i když
jsem ho znal řadu let. Poslední dva
roky mě však přesvědčily
o tom, že je to neuvěřitelný
člověk i přesto, že je to na hřišti hovado. (smích)
To, co vybudoval tady v Lípě a nebo třeba v Rumunsku, jak se
dokázal a dokazuje stále prosadit i přesto, že ho
každý považuje za blázna,
je prostě skvělé.
V životě moc vzorů nemám, ale musím přiznat, že Štěpán se
jedním z mála stal. Tedy alespoň co se překonávání cílů a
plnění snů týče. Fandím mu. Nejvíc si ale cením toho, že i
přes věkovou propast skoro dvaceti
let spolu dokážeme vést smysluplnou konverzaci na úrovni a často
se naše názory i shodují.“