O reprezentační přestávce se v českém ženském výběru představila také další českolipská rodačka Nikol Pekárková, která ještě nedávno nastupovala za národní tým juniorek. I ona tak přispěla k hladkému postupu na světový šampionát, který se bude konat letos v prosinci. 

Nikol, máš za sebou další reprezentační start mezi dospělými, jak hodnotíš kvalifikační turnaj o postup na MS?
„Tato reprezentační akce byla moje druhá. Kvalifikace dopadla podle očekávání, ačkoliv se nám v některých zápasech nedařilo, i když to výsledkově nemuselo tak vypadat.“

Co říkáš na souboje s exotickými soupeřkami, s nimiž jste se musely poměřit?
„Pořád je vidět velký rozdíl mezi TOP 4 týmy a zbytkem. Bylo fajn si zahrát proti týmům, od kterých jsem nevěděla, co očekávat. Bylo hrozně pěkné vidět, jakou radost měly tyto týmy, když vstřelily gól. Doufám, že se tato propast mezi týmy zmenší a zápasy budou postupem času vyrovnanější.“

Jak si spokojená se svým herním vytížením v reprezentaci?
„Jsem ráda, že jsem odehrála celou kvalifikaci. Je super, že dostávám prostor ukázat to nejlepší, co umím.“

Byla jsi úspěšnou juniorskou reprezentantkou, jak hodnotíš přechod mezi dospělé?
„Je to obrovský skok. V seniorské reprezentaci na mě není takový tlak, i díky tomu, že jsem jedna z méně zkušených hráček. Každopádně jsem ráda za šanci i mezi seniorkami a věřím, že ještě nějaká přijde.“

Jak jsi zatím obecně spokojená se sezonou na Chodově?
„Oproti minulé sezóně to je zatím velký rozdíl. Spokojená jsem, ale pořád je co zlepšovat. Hodnotit budu moct až po sezóně. Mrzí mě naše prohra ve finále poháru České pojišťovny, ale musíme na sobě pořád pracovat.“

Stíháš po očku sledovat, jak si vedou českolipští muži a ženy ve svých soutěžích?
„Samozřejmě stíhám, a to hlavně díky aplikaci Český florbal. Obě družstva mám v oblíbených týmech a díky tomu vím, jak si vedou. Za českolipské ženy jsem odehrála v této sezóně bohužel jen dva zápasy, ale i tak je dost sleduji.“

Jak se Ti daří skloubit florbal společně se studiem?
Skloubit se rozhodně dá vše. Aktuálně je to pro mě jednodušší než loni, kdy jsem musela dojíždět na tréninky do Liberce. Díky mým rodičům jsem to ale zvládala. Mezi vysokou a střední školou je přece jenom rozdíl.