Semilský vítr je mrazivý aneb přípravka oslavila 100 let republiky florbalem
Je 28.10.2018 a v tento památný den, kdy před stoletím vzninkla naše florbalová republika, jsme se s přípravkou vydali na další turnaj do dalekých horských Semil.
Počasí bylo lehce mrazivé, tak jsme se báli, aby nám svěřenci cestou v autě nezmrzli. Naštěstí se tak nestalo a čekalo nás přívítání v příjemných prostorách moderního semilského sportovního areálu. Jako obvykle se náš tým rozdělil na dvě družstva - blue a white, výjimečně ještě ochuzená o Domču s Alexem, kteří odehráli své party za zbratřené Šluknovsko, neboť hráčů tohoto týmu dorazilo poskrovnu.
Tým Blue nezačal zápas proti FBC Panters black příliš dobře a jenom díky Terezce, jsme první poločas prohráli pouze o pár branek.
Proto jsme si o přestávce řekli, že toto není naše hra a že soupeř má také jenom dvě nohy a dvě ruce a že je zmáčkneme jak pomeranče v odšťavňovači. A v druhé půlce to už bylo znát, byli jsme lepší než soupeř, ale bohužel manko z první půlky jsme už nezvládli stáhnout a tak jsme prohráli jen o prsa.
Děti si před dalším zápasem dali menší povolený doping ve formě sušenek a bonbonů....Pak se celý natěšení vrhli na druhý zápas, který jsme hráli proti naší farmě Šluknovsku. Na tento zápas jsme zapůjčili Samíka a Páťu a čekali jsme od nich srdnatý boj proti svým kamarádům z tréninku.
Do branky jsme povolali také velice kvalitního a neméně známého Damíka a ten se nám odvděčil perfektním výkonem, který byl podpořen dvěma lajnami, přičemž obě si se soupeřem nádherně pohrály a po zásluze jsme tudíž druhý match vyhráli.
Do třetího zápasu jsme tedy šli s jednou prohrou a jednou výhrou a tak jsme si všichni řekli, že když je ten významný den, tak poslední zápas urveme a Semily porazíme.
V brance jsme nechali spolehlivého Damíka a v poli jsme opět hráli na dvě lajny s jednou menší změnou. Na střídání jsme měli jednoho žolíka, aby si vždy jeden z lajny mohl odpočinout a nabrat sílu do závěrečných bojů. Celý zápas jsme měli hru pod naší kontrolou a pouze po několika chybách jsme obdrželi pár branek, za které bourák brankář nemohl.
Díky však bombarďácky útočícím Terezke, Nelče, Lukymu,
Tým White začal svůj první boj úplně stejně zle jako jejich modří kamarádi a nechal se oranžovými libereckými Pantery zatlačit do defenzivy a pasivity. Naštěstí přestávkový válečný pokřik probral všechny českolipské k pozvednutí vlajky bojovnosti a odhodlání a jako udatní legionáři jsme neustále dotírali na branku soupeře. S výsledkem už toho moc udělat nedalo, ale po zápase jsme mohli odejít do kabin se vztyčenou hlavou. Jen o pár minut později se parkety rozduněly při našem druhém střetnutí proti FBC Liberec Black a celá hala tleskala vyrovnanému a oku lahodícímu utkání. Byly vidět krásné góly, mrštní brankáři, precizní kombinace i tvrdé (ale čisté) hity. Nakonec vše skončilo vzájemným potřesením rukou a zvoláním tříkrát "Hurá", když bitva skončila příměřím (tedy remízou). Poslední dějství této semilské trilogie napsalo utkání mezi naším týmem a domácími Lvíčaty. Ač soupeř bojoval srdnatě, díky naší přesné mušce rostlo skóre rychlým tempem v náš prospěch. O to radostěji jsme pak mohli oslavit i Samíkův první vstřelený gól na turnaji.
Velké poděkování za všechny tři zápasy patří Therezce Pekárkové a Damíkovi Kehlerovi za výborný brankářský výkon a i celému našemu týmu - Alexovi Ptáčkovi, Dominiku Štěrbovi, Patriku Ferdovi, Matesovi Grošupovi, Samíku Samkovi, Sebíkovi Lukaszukovi, Lukymu Minaříkovi, Honzíkovi Merenusovi, Tobíkovi Filingerovi, Danečkovi Kácovskému, Honzíkovi Duškovi, Ondrovi Šimonovi, Nelče Kopecké, Dančovi Černému a Oníkovi Urbanovi.
Náš první československý prezident by jistě zaplesal radostí, kdyby viděl tolik statečných a šikovných "sokolů" jako my v tento sváteční den Semilech. Stejně tak jako se musí čepýřit pýchou náš současný prezident, že na celém turnaji nepadlo (téměř) žádné sprosté slovo :-)
Pochvala také patří všem rodičům, kteří perfektně fandili a vytvořili skoro domácí atmosféru