Je 28.10.2018 a v tento památný den, kdy před stoletím vzninkla naše florbalová republika, jsme se s přípravkou vydali na další turnaj do dalekých horských Semil.

Počasí bylo lehce mrazivé, tak jsme se báli, aby nám svěřenci cestou v autě nezmrzli. Naštěstí se tak nestalo a čekalo nás přívítání v příjemných prostorách moderního semilského sportovního areálu. Jako obvykle se náš tým rozdělil na dvě družstva - blue a white, výjimečně ještě ochuzená o Domču s Alexem, kteří odehráli své party za zbratřené Šluknovsko, neboť hráčů tohoto týmu dorazilo poskrovnu.

Tým Blue nezačal zápas proti FBC Panters black příliš dobře a jenom díky Terezce, jsme první poločas prohráli pouze o pár branek.

Proto jsme si o přestávce řekli, že toto není naše hra a že soupeř má také jenom dvě nohy a dvě ruce a že je zmáčkneme jak pomeranče v odšťavňovači. A v druhé půlce to už bylo znát, byli jsme lepší než soupeř, ale bohužel manko z první půlky jsme už nezvládli stáhnout a tak jsme prohráli jen o prsa.

Děti si před dalším zápasem dali menší povolený doping ve formě sušenek a bonbonů....Pak se celý natěšení vrhli na druhý zápas, který jsme hráli proti naší farmě Šluknovsku. Na tento zápas jsme zapůjčili Samíka a Páťu a čekali jsme od nich srdnatý boj proti svým kamarádům z tréninku.

Do branky jsme povolali také velice kvalitního a neméně známého Damíka a ten se nám odvděčil perfektním výkonem, který byl podpořen dvěma lajnami, přičemž obě si se soupeřem nádherně pohrály a po zásluze jsme tudíž druhý match vyhráli.

Do třetího zápasu jsme tedy šli s jednou prohrou a jednou výhrou a tak jsme si všichni řekli, že když je ten významný den, tak poslední zápas urveme a Semily porazíme.

V brance jsme nechali spolehlivého Damíka a v poli jsme opět hráli na dvě lajny s jednou menší změnou. Na střídání jsme měli jednoho žolíka, aby si vždy jeden z lajny mohl odpočinout a nabrat sílu do závěrečných bojů. Celý zápas jsme měli hru pod naší kontrolou a pouze po několika chybách jsme obdrželi pár branek, za které bourák brankář nemohl.

Díky však bombarďácky útočícím Terezke, Nelče, Lukymu, Honzíkovi, Sebíkovi, Tobíkovi a žolíkovi Paťovi jsme soupeři nasázeli pár buřťáků šťavnaťáků a zápas jsme dotáhli do vítězného konce.

Tým White začal svůj první boj úplně stejně zle jako jejich modří kamarádi a nechal se oranžovými libereckými Pantery zatlačit do defenzivy a pasivity. Naštěstí přestávkový válečný pokřik probral všechny českolipské k pozvednutí vlajky bojovnosti a odhodlání a jako udatní legionáři jsme neustále dotírali na branku soupeře. S výsledkem už toho moc udělat nedalo, ale po zápase jsme mohli odejít do kabin se vztyčenou hlavou. Jen o pár minut později se parkety rozduněly při našem druhém střetnutí proti FBC Liberec Black a celá hala tleskala vyrovnanému a oku lahodícímu utkání. Byly vidět krásné góly, mrštní brankáři, precizní kombinace i tvrdé (ale čisté) hity. Nakonec vše skončilo vzájemným potřesením rukou a zvoláním tříkrát "Hurá", když bitva skončila příměřím (tedy remízou). Poslední dějství této semilské trilogie napsalo utkání mezi naším týmem a domácími Lvíčaty. Ač soupeř bojoval srdnatě, díky naší přesné mušce rostlo skóre rychlým tempem v náš prospěch. O to radostěji jsme pak mohli oslavit i Samíkův první vstřelený gól na turnaji.

Velké poděkování za všechny tři zápasy patří Therezce Pekárkové a Damíkovi Kehlerovi za výborný brankářský výkon a i celému našemu týmu  -  Alexovi Ptáčkovi, Dominiku Štěrbovi, Patriku Ferdovi, Matesovi Grošupovi, Samíku Samkovi, Sebíkovi Lukaszukovi, Lukymu Minaříkovi, Honzíkovi Merenusovi, Tobíkovi Filingerovi, Danečkovi Kácovskému, Honzíkovi Duškovi, Ondrovi Šimonovi, Nelče Kopecké, Dančovi Černému a Oníkovi Urbanovi.

Náš první československý prezident by jistě zaplesal radostí, kdyby viděl tolik statečných a šikovných "sokolů" jako my v tento sváteční den Semilech. Stejně tak jako se musí čepýřit pýchou náš současný prezident, že na celém turnaji nepadlo (téměř) žádné sprosté slovo :-)

Pochvala také patří všem rodičům, kteří perfektně fandili a vytvořili skoro domácí atmosféru